škrtni sirkou nebo dvěma

        v kyselým listí
        pod tlejícím létem
        ve slinách mrazu
                                   dodýchává
        naše trapnost
        v dopisech
        tolikrát roztrhaných

        spojuju slova
                                   nespojitelná
        mám už větu
        vždycky jsem ji chtěl slyšet
        a v další vteřině
        mi ji sebral
        vítr
        tvůj milenec
        se zvráceným chtíčem
        pokořit
        vysmát se

        předeš 
        když ti cuchá vlasy
        on může
                                    bez ptaní
        a já jen toužit
        marně
        tajně
        a stydět se

        mně fandí oheň
        tak škrtni sirkou!
        nebo dvěma            radši
        a jednou
        provždy to

        spalme!