PRO VÁS CO VÁM JEŠTĚ NENÍ DVACET LET. . . . .

tichá pokora před vlastní připosraností...

Ležel tam opuštěný
Nepovšimnutý
(promiň Karle Plíhale)
Starý Mladý svět

Kdo nám dnes uvěří
Jak dokázali jsme se hádat
Kdo je lepší
Karel nebo Walda
Nebo Vašek Neckářů

Stavěli jsme v akci Zet
Stavby mládeže
A věřili, že budujeme lepší svět

Báli se vlastního strachu
A pozvedali ruce
A jak plyšový kývací pes
Kývali
Ano, Ano, Ano

Říkali jsme soudružko
A soudruzi dbali o náš svět
A každý měl pravdu
Do školy
Do práce
Domů
A mezi kamarády
Kterým jsme věřili
A jedna pravda
Byla lží druhé pravdy

Létali jsme ke hvězdám
A žasli jak je velký svět
Když na ostnatých drátech
Zasychala naše krev

Mávali jsme tribunám
A hledali bratříčka který by nám otevřel vrátka
Dřív než veličenstvo kat zlomí nám vaz
Snad už ze zvyku necítili vlastní smrad

Tak listuji tím starým časopisem
A musím se ptát
Co bylo tenkrát špatně
A kdo měl se vlastně bát
Když chtěl s námi budovat stát

Tak učili nás nenávidět
Jevtušenka a Krylova
A to dobré co v nás ještě zbylo
A hlavou kývat Ano, Ano, Ano

A byla to noc velmi dlouhá
Nevěřili jsme
Že jednou přijde ráno
A bude jiný svět. . . . .

Tak zapalujeme ohně
A rveme se o popel
S hlavou pošpiněnou
Snažíme se
Zapomenout na vlastní zbabělost

Tak soudíte nás a je vám stěží dvacet let
A nikdy nepochopíte náš strach
A pohrdáte s námi
A je to stejný teď
Nebo před sto lety

Milovali jsme
A chtěli žít
Bez válek
Zbytečných hrdinství
Pěšáci vaší budoucnosti
To naše krev zasychá zapomenutá
Na ostnatých drátech

To pro vás mávali jsme
Směrem k tribunám
To pro vás
Ukrytí za vlastní strach
Snažili se nezapomenout
Co je to Pravda a Čest

Tak nás tu máte
A suďte nás za to
Že nás máte. . .

---