Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seO mě
04. 12. 2006
1
10
1477
Autor
Micek
Přes špinavé sklo
dívám se na lidi.
Jdou ulicemi
a nechápou,
proč já tu sedím,
sama,
s mým poloprázdným já.
Projíždějící tramvaj
duní mi v duši
roztříštěné na tisíc kousíčků.
Chci psát básně,
ale neumím to!
Sedím,přemýšlím
a ty tu nejsi.
PROČ?
S duší básníka,
s hlavou debila,
s postavou Venuše
sedím a piju kafe.
CO bude DÁL?
Očekávajíce zázraky,
směju se sama sobě
a mé naivitě,
kterou si zapírám.
Čekám jen na lásku
a zase se směju.
Jsem omyl tohoto světa,
směť prachu v realitě.
10 názorů
S duší básníka,
s hlavou debila,
s postavou Venuše
sedím a piju kafe.
***
Velmi podarene!!!Posledni dva radky by uz tam ani nemusely byt. Jinak celkove to neni spatne!pa ma draha
to mam radost:)..je pravda, ze muj vztah k francii je velmi velmi silny...
...dnes si znovu uvědomuji...že pokud si s někým rozumím...nebo si to alespoň myslím....či cítím...
jsou to často lidé, kteří mají vztah k Francii, nebo ke Španělsku...rien a dire...
myslis, ze "ne rien dire" by spis znamenalo, ze nemas co rict, ale ne v tom pozitivnim smyslu
...žít...po svém...je podle mne největší umění...
často se mi nedaří...je to otázka trošku odvahy... trošku lenosti...mám co říct...ale ještě to pořád dobře neumím...řekne-li se jen...rien dire...zůstává význam stejný?...
rien a dire=nemam co rict,neni treba neco rikat...promin, nektery fraze mam francouzsky tak v pameti, ze si ani neuvedomuju ze je pouzivam...prece muzes zit po svem, nebo ne???
...mně se to líbí...jenom bych chtěl být tak mladý jako Ty...jsem blázen...jenom blázen jsem...a chci si žít posvém...ale nevěděl jsem ...co je to ...rien a dire...
(...)O kus dál u kašny plakala malá dívenka, čelo zabořené do lokte. Položil jsem jí zlehka ruku na vlasy a zvedl její tvář k sobě, ale po příčině jejího smutku jsem se nezeptal(...) neboť smutek vždy vzniká z plynutí času, který nezformoval svůj plod. Je smutek nad tím, že dny utíkají, nebo nad ztraceným náramkem, a tedy nad časem, který ztratil směr(...) a smutek téhle dívenky, až jednou doroste, bude smutkem nad odchodem milého, a tedy, aniž si to bude uvědomovat, smutkem nad ztracenou cestou ke skutečnosti(...)
Citadela, Antoine de Saint-Exupéry