Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seO ROSTLINÁCH
09. 04. 2001
2
0
1658
Autor
KID
V tmavém lese bez života,
Kde zemi zasypává jehličí stromů,
Kde noha živáčka již dlouho nevstoupila,
Utrhl jsem svítivě zelenou rostlinku.
Tak sama tam stála,
Čekala na přítele či silný vítr,
Aby ji z širého lesa odvedl.
Zoufala, že nemá nožky.
Já hlupák vzal ji do své chaty
A kořeny nechal v jehličí.
Cestou zvadla, zesmutněla
A ztratila svou jedinečnou barvu.
Nezabralo kříšení vodou,
Nepomohla ani hlína.
Rostlinka uvadla a zemřela.
Zabil jsem.
Lidé, podle sebe samých prý nejinteligentnější bytosti planety, dělí život na živočichy a rostliny. Jenom kvůli tomu, že rostliny nemají mozek, neumí se dost pohybovat a nedorozumívají se. Ale žili zde dřív než my a až se „inteligentní“ lidé pozabíjí, zůstanou tu jenom ony. Rostliny jsou naše budoucnost. Proto je nechme žít.
-KID-
Žít a nechat žít ... a nebo přesněji chcípnout hlady a nechat žít (?????)... Prostě všeho s rozumem a s mírou.
..presne....musi se hledat klasickej basnikama neoblibenej kompromis...:o))))
....je to krutý, ale každej zabíjí aby on mohl přežít, akorát když žereš housku tak ti to nepříjde...je něco jinýho když zabíjíš zbytečně....je to težký takhle jednoznačně posuzovat...
setkal jsem se s tvrzením, že i rostlina se pohne, když má strach: když se k ní přibližuje někdo, kdo jí ublížil ... že rajčata na balkóně rostou rychleji, když si s nimi povídáme ...
na ORF před lety kdos vypravoval o svém setkání s mimozemšťany ... telepaticky jim položil otázku: Bůh ... odpověděli něco o tom, že i země, na které stojíme ...
vykřičníky: úcta !