Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sedítě bez očí
29. 12. 2006
7
11
3779
Jednoho pošmourného zploštělého dne se ve mě narodilo dítě bez očí…
Stálo v rohu jedné ze zrcadlových místností
To malé tělíčko z vosku pokryté šupinkami stínů
Kouřové oční důlky ronili nazelenalou tekutinu
Lačně ji pilo jazyk mělo úplně černý
Stále třelo jeden paleček nohy o druhý
Místo nehtů mělo trny tulipánů
Rty tvarem připomínali zvuk varhan
Vztahovalo ke mě ruce keře ostružiníku
Chvělo se a mlčelo
Vzala sem jej do náruče
Vydráplo mi oči
A já mu zpívla dávno spálenou ukolébavku….
11 názorů
uff...paráda. Jen mi tam dost vadí ty "trny tulipánů",ale jinak - přesně takhle to mám ráda. Vkusně za hranou, co je snesitelné..T°
sluncem_zvláčnělá_zběsilost
07. 03. 2009
Ach jo maryyy ty krásně pííšeš mooooc,,,ten text se mi moc líbí ale to mně asi všechno z tvých děl...:)M.T.R
Agii
Modrá_kočka
07. 05. 2008
Tak tomuhle říkám moderní Erbenismus :-) Je mrazivá, tak vnitřně nabitá, skoro až šíleně. Zpomal v sobě! :-)
odsoudím? ne, naopak, já ji mám z tvých textů tady taky téměř nejraději.
sluncem_zvláčnělá_zběsilost
09. 12. 2007
nádhera, vždycky mě roztřese
zploštělý den, tělíčko z vosku, palečky, rty jako zvuk, ruce-keře - - -
(ruší mě trochu mezera mezi pilo a jazyk - ale to je hloupost - jen abych něco vytknul...)