Stín lásky

Toužil jsem, snad mělo mi dojít, že touha není snění, že touha si žádá naplnění. Večer co večer stál pod lampou, stál a trápil se, nežádal, díval se, díval do oken, slov neschopen. Myslel na přelud, co v nich přecházel, nevědíc, že o něm ví, nechápe, netuší. Stál tam a mžilo mu do vlasů, stál a vnímal pouze tu nejasnou krásu. Jednou stín se vytratil, stál tam den co den a doufal, stín se však už nikdy nevrátil. Stál tam a zoufal. Stál tam netušíc, že co si smrt vezme, nevrací.