NETYPICKY V MLZE

Když jsem se ráno probudil, tak mi neunikla ta skutečnost, že za okny je bílo. Asi zato mohla rozespalost, protože jsem se vrhl na zuřivé mytí oken. Když jsem zjistil, že ani po umytí se nic nezměnilo, tak mi došlo, že je venku mlha. Byla tak hustá, že se mně zdálo, že bych jí mohl krájet. S nožem v rukách jsem tedy vstoupil na balkon, ale nakrájet se mi jí nepodařilo. Přitom mému zraku neunikla ta skutečnost, že v mlze není vidět zábradlí balkonu. Vykročil jsem rovnou za nosem, abych o chvíli později šlápnul do prázdna. To znamenalo, že zábradlí opravdu na balkoně není. Za táhlého výkřiku jsem dopadl na horní část borovice a po jejích větvích následoval postupný pád na zem. Když se mi vše v hlavě srovnalo, tak jsem seděl v okrasném keříčku, u něhož se nacházely rozřezané kusy zábradlí. Hned mně došlo, že jsem včera zkoušel novou pilku na železo a poněkud jsem to přehnal.

„To vám ta mlha zamlžila mozek, ne!“ rozeřvala se z mlhy správcová Blažková ze svého balkonu v přízemí, která pro šmírování používala kromě klasického dalekohledu i laserový dalekohled. A kdo jí poničil její kytky a keříčky, tak ten musel počítat s jejím hněvem.

„Ale jen trochu,“ pronesl jsem, načež se přede mnou objevila rozkřičená postava, která svírala v ruce hůl. Po dramatické honičce v mlze se mi podařilo vyskočit na hromosvod a šplhat vzhůru. V prvním patře jsem přes les satelitů, co se nacházely na balkoně, spatřil pana Telku, který byl vášnivým divákem všech pozemských i nepozemských televizních stanic.

„V té mlze je smog i inverze zároveň. To je strašný! Mám špatný příjem mnoha televizních programů!“ rozčiloval, přičemž zuřivě čistil povrch satelitů a mne si nějak nevšímal. A tak jsem po hromosvodu lezl dále a nějakým řízením osudu se mi podařilo vlézt na balkon, na němž cvičil pan Jekota.

„Dobré ráno přeji. Tohle asi nebude můj balkon, že,“ mínil jsem.

„To teda určitě ne!“ vyhrkl překvapeně pan Jekota.

„Vy také po ránu cvičíte? Já občas též. Já se k vám přidám. Ve dvou se lépe cvičí, že,“ zkonstatoval jsem a balkónová rozcvička ve dvou začala. Brzo však skončila, protože jsem panu Jekotovi dupl na nohy a několikrát jej i nechtěně udeřil do hlavy. On spustil jekot a já jsem se vrhl na hromosvod a po něm nastalo sjíždění k mému balkonu.

  O tom, že to není vůbec dobrý nápad za husté mlhy vyjíždět s autem, jsem se brzo přesvědčil. Po nějaké době mi neunikla ta skutečnost, že nejedu po ulici, přičemž jsem na kapotě vozu zaregistroval pana Bláhu s golfovou holí.

„Co blbnete! Zkazil jste mi odpal míčku!“ rozkřičel se on.

„V té mlze jsem si váš vůbec nevšiml. Kde to vlastně jsem?“ zněla moje otázka.

„Na golfovém hřišti! Co vás to napadlo sem jezdit!“

„Já jsem trochu sjel ze silnice.“

„Trochu hodně!“

„A co vás to napadlo hrát v mlze golf?“

„Já jsem členem klubu golfistů, co hrají ve dne i v noci a za každého počasí!“

„Aha. To jste tedy golfový blázen.“

Pan Bláha se poněkud rozčílil a začal se nebezpečně ohánět holí. Podařilo se mi ujet, načež bylo mou snahou najet na ulici. Když jsem projel sítí branky, tak mi došlo, že se nacházím na stadionu. A to mne odradilo od další jízdy, přičemž jsem si vzpomněl, že ve své garáži mám obrovský vysávači, co vynalezl sídlištní vynálezce pan Pokustón. A ten prý dokáže vysát všechno. Určitě tedy i mlhu.

 Trvalo mi delší čas, než jsem po několika vypáčených dveřích objevil v jedné garáži obrovský vysavač. Snažil jsem se držet návodu, ale přesto mi po jeho smontování přebývalo pár věcí. Nikterak mně to nevadilo a soustředil jsem se na jeho zprovoznění. Podle návodu opravdu dokázal vysát i mlhu. Nastavil jsem jej tedy na vysávání mlhy a spustil. Nevím, kde se stala chyba, ale sídliště zažilo uměle vytvořenou vysávací smršť. Mlha zmizela, ale k vysavači zároveň přilétlo ledacos i ledaskdo. A také jeho vynálezce pan Pokustón.

„Vidím, že jste vyzkoušel můj vynález v praxi. Ale nějak jste jej špatně seřídil,“ zkonstatoval on, zatímco spousta lidí se rozkřičela a začala mne honit.