O kouzelném jezírku

Noc černá jako vnitřní část pozounu linula se nad korunami stromů.Vítr nefoukal ani nešuměl, jak je u něj zvykem.Zavládlo tedy úplné bezvětří. Jediné co šumělo byli žluté květiny s lehce nahnědlými stonky, které velmi tiše praskaly pod tíhou boty prince Krchova.
Ten snažíce se lehce našlapovat plížil se ve světle luny přes palouk s malým jezírkem z kterého linul se neuvěřitelný smrad srovnatelný snad jen s ponožkami vrchního rádce … pana Moučného.Ten proklet byl zlou čarodějnicí Dindou, jenž chtěla rádce za muže si vzíti, avšak on řekl jí: „Babice zlá…zuby křivé máš a levou i pravou nohu kdos ti naopak nasaditi musel, jinak možné není, aby tvé špičky bot na východ a západ stále směřovati mohly “.Tak proklela ho babizna za jeho hadí jazyk a od chvíle té, rádci fusekle i s nohou páchly. Stejně dobrý jako rádce byl i zpívat dovedl a když zpíval své „šuby dup… palá lá“ všichni kolíbaly se v líbezných rytmech,byť jak řekl jsem již… velmi smrduté byli jeho drahé fusekle a proto musel zpívat vždy s končetinami na luft s okna věže vystrčenými.Leč postupem času nechtěl jej princ ve svém zámku a proto vyhnal jej.

„Ááách…áách…jaká to úleva pro mé bolavé nohy“ od jezírka ozvalo se. V tu chvíli princ Krchov spatřil siluetu mužnou .Rychle ulehl na trávu s květinami a  bez pohybu snažil se býti.
„Šuby dup… palá lá“ zpíval si mužný stín u jezírka a velmi líbezně mohl melodii tuto nechat vyznít, jelikož dobře se cítil.Princ zaposlouchal hned se do ní a pomalu na něj spaní přicházelo.Avšak jakmile již téměř spal…v tu chvíli přepadl ho hrozný smrad.Zápach tak silný avšak tak známý byl….
„Jste to vy pane Moučný ?“ vyřkl vystrašený to princ a silněji přitlačil se na zem květinami posetou. Bál se…to jisté je. Princ velký strašpytel byl a přesto zjistil jaké velké chyby se dopustil, vydal se do lesa, aby našel rádce v lese tmavém.
Stín u jezírka jakoby se v kámen proměnil, avšak před tím si na nohu svou cosi pod kolena dlouhého navlékl.
„Nechci vás již nikdy spatřit princi“ pronesl nazlobeně pan Moučný.“To vy jste příčinou odchodu z vašeho hradu a já už se tam nikdy zpět vrátit nehodlám“.
„Skončím to trápení princi Krchove“ pronesl a jako nůž do másla pronikl do vod jezírka.Smradlavé bubliny k obloze se vznášeli kolmo vzhůru v úplném bezvětří.Motýli nad vodou padaly a komáři spokojeni byli a v hejnech se rojily. Princ táhnouc pod sebou svůj břich doplazil se k jezírku a tam uzřel velký zázrak.Fusekle pana Moučného čisté byli.Hbitě vstrčil ruku svou do vody ohavné a zachytil frak pana rádce.Ten s dřepu konečně si stoup a vody po kolena měl. Princ na rádce pohlédl a v tom začali se oba  nahlas smát.Taková to byla legrace.