Pro Blanku (pro Prahu)

...OK...

I po opakovaném přečtení, s odstupem času: Ufounku, tohle je jedna z tvých nejlepších básní, lehounká a jakoby sama běžící, jako by se tu slůvka poskládaly samy, všechno tu pasuje dohromady, není tu nic navíc ani moc málo, je to fantazie obyčejného dne, se silným vyzněním... Už jenom tím úvodem "U kyvadla jsem nejšťastnější..." jako bys zasáhla terč přímo do černého, otevřela jsi tu průhled do krásně poetického světa...

Ta je skvělá, prostě skvělá.

...nesmíš být přehnaně skromná...ale taky věřím, že zůstaneš taková jaká jsi...

nepřehánět ...prosím

...do některých Tvých básní jsem se zamiloval...znovu si to uvědomuji... a po přečtení předcházející kritiky tuším... že nebudu sám...

Ufounku, řekni mi: jak to vlastně děláš? Jak to vlastně děláš, že nad tvými verši člověk musí ztratit tolik času? Zatímco většinu jiných básní je po přečtení možno zase odložit stranou - ty tvoje se zakousnou, zahryznou do mysli, a už nechtějí ven... A člověk pak musí probíhat, bloudit svými vlastními niternými světy, aby v nich vypátral, aby z nich pochopil, co ten Ufounek tu jen tak jakoby zcela lehce nadhodil? A proč jde z tvých veršů na člověka takový zvláštní, sladkobolný smutek? A jak to vlastně vůbec děláš, že tvé básně zůstanou svým zakončením, svým vyústěním tak ostře, tak neopominutelně vězet v prostoru - jako šíp, který, vystřelený z ruky mistra-střelce, právě zasáhl srdce? To "U kyvadla jsem nejzranitelnější..." - to je úžasná gradace, drahokam básnického umění; a ty mi budeš ještě něco vykládat o tom, že prý nejsi umělkyně...

diky Pavlinko...za Blanku musim rict, ze je ji z toho trochu smutno,ale Praha je jiste pysna

tahle je fajn... *

díky

...je to parádní...zachovala jsi styl...a dobře se to čte...