Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seduhovej ráj smutnejch očí.
Autor
Natali_A
.... můj tureckej princ je zase sám. tak pro něj. a je mi jedno že jsou křídla ohraný a tak. stejně si to nikdy nepřečte.
kdesi uprostřed
mléčné dráhy
(teda jestli nějaký střed vůbec je
a jestli ne, tak je to stejně
jedno)
sní vodopády o
copáncích holčiček
jejichž linie
se rozplývají v
temnotě.
a letadla tam za obzor zapadají
o něco pomaleji
tak vážně a smutně.
koukej jak chodníky
špulí rty!
chtějí líbat naše chodila
a slíbávat naše kroky.
slunce zbité leží
na silnici
a baletky jej tiše
laskají.
tehdy
se nám nebe rozsypalo
pod nohama
a vystlalo hvězdami
naše objetí.
a tehdy
jsme sledovali kočky
jak chodí po zemi
a barevnýma
lepícíma páskama
opravují lidem křídla.
protože ony ví jak na to.
né my.