Viktorka u Temže čeká na odliv

Stála jsem u postýlky svojí dcery. Holčička se smála natahovala ke mně ručičky.Do pokoje svítilo střešním oknem slunce. Škádlila jsem jí plyšovým medvídkem. Chvilku jsme se o něj přetahovaly, pak jsem jí ho nechala a ona vítězoslavně vykřikla.

Měla krásnou kulatou hlavičku porostlou černými vlásky modré oči. Nádherné nebesky modré oči. Ani nevím, kde je sebrala.

Vzala jsem ji z postýlky a posadila si ji na předloktí.

“Půjdeme něco namalovat. Co ty na to, princezno?

“Ba, ba!”, odpověděla jako obvykle. Byla celá ve žluto-modré. Slunce a Nebe. Chtěla jsem aby z ní vyrostla veselá holka. Aby nedělala to, co já.

Byla jsem štastná. Všechno bylo tak, jak mělo. Mohla jsem dál pracovat, měla jsem na účty, nemusela jsem šetřit a stejně zbývalo dost na horší časy, nebo na věno, kdyby si jednou vybrala chlapce z lepší rodiny.

A taky měla otce, který ji bezmezně miloval.

Sedly jsme si v kuchyni ke stolu. Naše dílo už je docela dlouho rozdělané a teď přišla její chvíle. Posadila jsem Trixi do židličky. Věděla co ji čeká.. Neděláme to poprvé. Téměř mi sama nastavuje dlaničky.

Vzala jsem štetec a pomalovala jí ruce, pak jsem k ní přistrčila papír s obrazem. Zalesklo se jí v očích a s radostnými výkřiky se začala realizovat. A rozhodně ne jen na papíře.

Pokaždé ji to unaví tak, že usne ještě nad dílem. Umyla jsem jí ručky a odnesla ji zpět do postýlky. Ještě chvilku ji kolíbám v náručí, hlavičku držím v dlani. Je naprosto vláčná. Jako hadrová panenka. Je tak krásná. Tak krásná. Tak krásná…..

V hlavě mi to šumí. Miliony hlasů a ani jednomu nerozumím. Zesilují. Pořád mám její hlavičku v dlani. Venku už je tma. Prudce trhnu. To křupnutí se odráží od stěn jako ozvěna.

Už se neprobudí, už se nezasměje, nikdy nebude trpět jako já. Nikdy nebude plakat…

Vrátila jsem se do kuchyně pro barvy. Nahoře jsem namočila štetec do černé a natřela jí dlaň. Tu jsem pak obtiskla na poslední stránku bloku plného jejích dlaní. Barevných, živých, za každý týden života jedna.

A pak jsem šla k Temži a začala plakat. Byla jsem tam sama. Řeka byla slaná a ne a ne přijít odliv.