Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Šimon řečený Petr se nenápadně šinul za ozbrojenci. Měl silný pocit, že něco neudělal správně. Vždyť vedli jeho nejbližšího přítele a učitele Ježíše. A to nevěstilo nic dobrého. Pravda, až potud to sám Ježíš předvídal, včetně té nepochopitelné zrady Jidáše Iškariotského. Ale co je moc, to je moc. Petrovi doslova poskakoval meč v pochvě. Do veleknězova domu je to pořádný kus cesty a cestou je mnoho zátočin přímo se nabízejících pro osvobození vězně. Přesto ale Petr krátkým pootočením hlavy odmítl nevyslovené návrhy svých druhů a jen sám se ve svých mukách ploužil za kolonou. Na nádvoří se vmísil mezi služebný lid a ve své bezmoci se posadil mezi ně do kruhu kolem ohně. Jedna služka se na něj pozorně zadívala a řekla: „Tady tenhle byl s ním!“ To bylo ono, to byla ta výzva. Petr vyskočil a zhluboka nabral do plic vzduch k jásavému výkřiku pravdy, který jej postaví neochvějně na stranu Ježíšovu před celým světem. „Ano, tak jest. Já to jsem!“ Avšak, neřekl to. Nevykřičel svou odvahu a víru ten večer ani slovem. „Neznám ho, ženo.“ Za chvíli ho uviděl jiný a řekl. „Ty jsi taky jeden z nich!“ Petrovým tělem proběhla křeč strachu. Věděl, že se ho budou ptát a věděl co má odpovědět. Jeho Já se hluboko sklonilo do tmy pokory a vydalo podruhé poselství tolik cizích slov: „Člověče, nejsem!“ Petr trpěl. Tolik pyšný na svou čest teď propadl lži. „Ježíši, Ježíši, je to opravdu nutné?“ V ledovém sevření duševní trýzně čekal Petr na poslední otázku téměř další hodinu. „Doopravdy, i tenhle člověk byl s ním, vždyť je to Galilejec!“ A Petr poslušen svého učitele se potřetí zapřel: „Člověče, nevím, o čem mluvíš.“ Odpovědí z něj všechna tíha rázem spadla. Právě odevzdal svůj díl nové víře. Jen tak se měl splnit výrok Písma - „…Ještě než kohout dnes zakokrhá, třikrát zapřeš, že mě znáš.“
Tou dobou Pilát Pontský dojídal pečeni. V okamžiku, kdy si prohlížel poslední ohlodanou kost se do místnosti vevalila záplava rozvášněných lidí. To velekněží a starší přiváděli Ježíše. Pilát si znechuceně uvědomil, že mu právě někdo totálně zkazil odpoledne. „Co chcete?“, dal najevo své rozpoložení. A aby zdůraznil svůj nezájem řešit nějaké židovské náboženské spory ostentativně neposlouchal jejich žhavé projevy. Na dovršení svého očividného pohrdání si uprostřed vášnivé obžaloby dal klidně přinést vodu a rozvláčně si přede všemi začal umývat mastné ruce. Přitom se naklonil k setníkovi a zašeptl: „ Nech zbičovat kuchaře, ten pečený kohout byl jako houžev.“
Petrovu mysl znovu ovládl strach. Slyšel tři otázky a tazatelé slyšeli jeho trojí zapření se, přesně podle předpovědi, tak proč ale neslyší toho zatraceného kohouta?
Písmák