světosloví II.

. tam volnost spává s osudem svléká jej, líbá vzkříšením vymyšlené děti jsou jediná možná zem víc jmen už neslíbím popři mě - jsem

Realita

Sne už nejsi(neměls být). Nejsi i přes stálý puls. Tolikrát ses ve lžích topil,dneska v pravdě
Utonuls

30.9.2008

někdo jiný by řekl miluju tějá po tobě pojmenovala kloboukbyl přesně takový . "jakého jsme tě očekávali". aplaudovala veleodborná porotamáslo tatarka sýrbruslařka na zdi špulila rtya ještě víc tě neznala.

V tomhletom září se žádná tečka nechce vdávat

Časem to bude jiné marcipánové šaty zaplaví garáže přeplněné fialovými světy a kameny zpohodlní pod náporem něhy zastávka na znamení až budem vědět co můžem chtít řekl jsi tak to je špatně hledat řešení v rámci schématu duhy a přesto se nesmířím že lomené výrazy jsou matematika stejně jako ona - používá znaménka v kterých se nevyznám ona škrtí ona mě uškrtí za nás za oba a sochy ptáků otáčející hlavu příšerně staré písničky přejíždějící po mém chvění malé částečky malého vesmíru a kde jsi ty a co já vím třeba to jiné nikdy nebude a chtít všechno pro ně ztrácet tě napořád a stejně ztratit hned pro ně žádný důvod se nikdy nedozvědět nikdy se nedozvědět že to nebyla pravda za mnou. závojnatka ve velké rozešpinavělé řece dluhy zasety do zvířecího srdíčka na talíři máš modré rty páni. tys teda odešla. pojmenovat ji nebudu vysvětlovat proč pro tuhle dobu ANO TOLIK SE BOJÍM .

Množiny kouzel

ticho zhruba v polovině míru klavír rozcuchal místnosti rtěnkami od vesmíru klesáme k milosti*. : musíš se bát. žádný svět nás nikdy nedožene**z modliteb byli jak přišpendlení vděkem bez víry do bitev utekli před útěkem ***. : na koho soudnost nikdy nekřičela neví jaké to je .

"To všechno bude jenom tím..."

Nemít strach králi stihneme to potkávat lidi spoustu dnů ve kterých bych vás ještě mohla cítit. . aby se neklepala zimou když zase bude psát ta slova která tě mají obsaženého v dechu kdybyste měl jediné přání naučila bych vás neztratit naději králi. víš boje se vedou od probuzení do tvých rtů "a zdalipak to není hřích - hadrnoško touhy - vyměnovat si takovéto intimnosti přímo s láskou" Ne Žádná válka se králi nedá odpuštěním přejmenovat.

světosloví

I. Nebud rozhořčená panenka bůh je jak jídlo a ty jsi stravenka nikdo ti nevezme slíbenou cenu prohráváš-li se v mužoženu II. nohy trčíce ze stropu dotkni se Měsíce víš já ho rozkopu nebe ti po letech rozbíjí dítě v pár větách navždy bezeslov okamžitě.

+

Dneska se píše minulosttak skrze oko její fialové šályzkus vidět nebe…- Vidím pro celou tebe to naše……a nejspíš vidím mnohem dál -. ach sirko která drápeš pihymrazivá skládáš z básní knihyjsme oškliví lidé s bolavýma packamaholubama ve vlasech z hloubeklidéco v kapsách pasé toulek . mají…jo, je to bláznovství a v bláznovství se všichni kajído maličkého klubka z vesmírných oběžnicco ve tvé hlavě- slov která chtěla bych ti víc než jenom říct -svou zbabělostí šály která prosí dítě- nenos mě budeš nedospělá -protože než dětství snad i mnohem víc- a dneska už víš co bys chtěla. -je pozdě alechci tě.

Údolí míru

Tábořiště poslední várky indiánů. po zádech tančící špičky stínu. co cítí řeknou na rovinu, neměli by si na nic hrátat plamen, který vyhasíná v ránuse zájmem nepřijmá svůj pádtajemstvímv němž hledáš vinupřec nemusí jen pravdou být
podpatek z plakátů smí se nalomit,kravata touží po jediném„rozvázat jazyk i nevěrnému muži“dneska je den, kdy člověk zůstane zázrakema stín podtrhnem růží…. a tady, ano tady,šeptání v balíčku ovocných dražéwoodoo doll mlčí,kdo říká – vnímej ticho tak jako dřív – ten lževždyt je to stankde žena za pár chvil odrodí paterčatakde bůh se chová jak sám si kážekdyž zemřeš jednou – žádná ztrátavšak umři klidně tisíckráta v pár slov co jsou slovy pro všechno,/.

Tvůj sen se nezná

Jsi letmé štěstí ze rtů markytánek,předávají si tě z půvabu na půvabypro nespravedlnost příliš horkédlaněA pak i ústa A těžký dech,když tě vidí(Nezlobíš se na ně. )Tancují bosymají to vžitétrochu to bolí,když je to důležitéJak kapky rosy zas hvězdy brečídva snílky v kapsách měsíc máje tolik lásky, však jedna něčí,ta nám se ještě schovávátvá náděj v štěstíjako rty markytánekzpívá se o tobě,když vykrádáš snům spánek.

víc

Probudila sedo noci moudřejší než ránom á - l i býthlubokézavřené očia nic si nechtěla přiznat. zase tě slyší/ Tělem hází ze strany na druhou. Zář. Ohromná zář jí nedovolí pokračovatve spánku.

Asi takový pocit...

Dívá se do monitoru a na klávesnici…Dívám se do monitoru a na klávesnici, nevím jak začít. Jak najít vhodná slova z tolika možných variant krásně znějících i upřímných. Chtěla by říct, co cítí. Chtěla bych toho tolik dokázat, ale už nemám sílu.

Modlitba /ZASTAVTE SVET CHCI VYSTOUPIT/ zpívá

Šeptají a lehce letí prosvícený pláčZ á ř í Tak pro tuto chvíli jsme si věčníOdpustíš světuvýjimečnost černobílých fotografií nešťastných párůSoukromý land art srdcenejkrásnější polibek obtisknut na pohárukrev. a pro tu dnes z měsíce je bublanina,položíš na stůl oči v nichž je vinaNožem rozkrojíšchleba a já lítám v pocitu, který je nejdůležitějšíZ těch světů, kde žít se ani nedátak Další fotka pálí se prázdnotouPrvní krok v dáli má hvězdu v zápěstíbylo to vidět roztrhanou košilí, nahotouHubenáChceš spátDnes ale ještě ne… mé nebe zešílítak znovu už to nezkoušejprotože vzduch by chtěl tě zabíta ráno mohlo dobýt třpyt krásnějšíJe slzaNež pouliční lampa před oknem zhasne klidNež duše zbude skleněnou kuličkou ke hraníČím jsem ti jář e ž o u A z černých fotek bude jasné. za tebe další šeptání.

Perla negra

Víla probouzení

Kdyby mě napadlo odhalit tvář, každou zmých Zvlášt
jen tak
stát před světem, Mysl, ztrácím ji,
a Pro vůli vočním zamlženu, ještě jednou, prosím za všechny odpovědi

Neznalost hříchy neomlouvá

Neznalost hříchy neomlouvá. I první polibek zůstal odebrán. („… Na to hejno ptáků si pamatuji. “)To jen ta modrá dívka ve mněspí a přáním dál touží vládnout strach(…Viděla jsem, jak se tulí k dlaždičkáma lepí se i na tenisové kurty před školou.

Láska té, co si ji zaslouží

Byl to jen sen,ale už neusnuBojím se strašidel, co chodí v mé hlavěsem a tam, dopředu i pozpátku a křičído ticha svéhoa nebe, nebe je žluté,dnes se v něm utopilo slunce /nemělo to být jinak/změnilo se ted v pocittak romantickýže by všechno kolem spálili mě a Tebe v alejích štěstí /Neobyčejně své špičkydívek a chlapců s křídlymíjí se v tančení po hranicích v Meziněčím/ Co to je. láska. už nikdy nezjistím /Nejde to popsat,skloněné hlavy a čtyři dlaně ve dvoumodlí se/pro vznikhvězd/ví to,Zhasnou už za chvíliKaždýsi musí něco přát/ jsi milován,chceš též milovat /Zbytky hvězdjsou pro svět důležité,/Jako baletky Na popraskaném ledu/neutopí se, nespadnou dolůvidiny zžitéNeutopí sev zapomnění slibů z věčnosti. Prý takhle se to stalo/a je to tak krasný,že už to asi nikdy nezažiju/stalo seze mě vše co jsemodsuzovala/ už nikdy nebudu plakat,nebudu plakatuž nikdy /Nástup a scénu - je čas žít -roztekla se Ti řasenkaa rtěnku musíš obtisknout na límec-Srdce zírá,ale nemluví/Jako játo už je dávno/A onje nervozní, možná zapomene scénářa jednou neřekne, že mě má rádbude si myslet, že padá nebea dneska to nebedoopravdy padáz nějtakový podezřelý déšt,nejde vyčítatnechává za mnou všechny pohledya stopy něčeho nezapomenutelného/vyšlapavání tiše po hvězdách,aby snad vážně tolik nebolely/by pro Zem bylo lehčíšířit jejich krásu a něhu moci neusnutíve dvou dlaních a nekonečném vesmíru.

Jedna noc cukrářky z kamene

Zapomen všechna slova, stačí, když já je promlčímabudu vědět, že si je ve mně stejně přečtešprsty, těmi společnýmiv nichž bude podivně bláznivé napětí
(Neumím o něm napsat jedinou trefnou básen)/ Tuhle noc nechci zdobit svou závětí /Tak moc ve mně přetrvávánoc,jak často si uvědomím to všechno, co se děje kolema na skle okna, skrz něhož pozoruju žirafys krkem na druhou stranu, nevidím tě, už tě zapomínám,
prý se tomu říká pobláznění mysli,ale já nejsem blázen. A tak Říkám tomu noc, která je v-ě-č-n-á. . .

Básen o básních

Předcházela jsem ránuse slzou ve snech jak s hříšníkem v Ramadánu/ Byla něčím tak strašně moc jiná,nutno říct, že byla nepovinná. /Prší a lidé tlumí chtíče citů,Co říká déšt. Už těžko zjistím,možná je sluncem při úsvituco spadlo dneska se vším listím. Popsáno bylo seshora dolůprý plné básní tak silných, že do mramorusamy se vryly pamětí/ Tak silných, … / dnes jsou závětí - .