Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se16 - 19
Výběr: Print
25. 01. 2007
11
9
1925
Autor
JirkaS
Pili jsme červený s Colou slámkami
jako bychom odsávali
ty věčně krvácející rány
Taky jsme hodně zvraceli
a vypadalo to
že nám buď praskl vřed
nebo že se permanentně pokoušíme
podřezávat
Holky měly naše šance zapadlé do výstřihů
a my je lovili a milovali se s nimi
a předstírali lásku stejně opravdově
jako ony předstíraly orgasmus
Ráno jsme se pak všichni budili
s hlavami na povědomých ramenech
a s váhajícími úsměvy jsme
od sebe odcházeli s adresami
jež odlétaly hned s prvním nacvičeným
gestem
Naše ambasáda - chcete-li "výsostné území" -
byla malá lavička v kočárkárně
pod ní dvě rezatý činky
a plato Alnagonu
Tlachali jsme celé noci a dny
a v Měsíčňáku prochlastávali
úspory těch co makali
na náklaďácích
(těch co brali sedmičku měsíčně
a byli králové)
To jsme ale netušili že Pelc
nás dobře varoval: A bude hůř
A bylo! To když jsme vyhostili
sami sebe...
Stali se z nás byznysmeni
(manažeři nebo manažerky)
týhle posraný doby
uťáplí tatíkové od rodin
poslušné husopasky
co nečůraj ze slušnosti na ulicích
mravenečníci s protaženými rypáky
Bivojové kteří jsou loveni
kanci
Dneska si namíchám červený s Colou
a budu vzpomínat na teorii
nakloněných rovin
kdy k vám přijede třeba někdo povědomý
a je s ním prdel
kouříte cíga a říháte
a všichni jste tak trochu out
/jenom mladej nesmí být doma/
***