Karasínská rozhledna

Stála si na vrcholu Karasínské rozhledny,

A já sledoval tvé pohledy,

Tam nahoře jsi byla krásná jako červánky,

A já měl chuť psát ti pohádky,

Tvé oči se krásně třpytily,

A krajinu shlížely.

Tam nahoře jsem se díval na tebe,

Bylo to jako pohled na nebe,

Sledoval jsem tvůj něžný úsměv,

Chtěl jsem recitovat ti básně umět,

Každý tvůj pohyb byl jako rozkvět květiny,

Čisté, krásné a bez viny.

S tebou nahoře,

To bylo jako život na jaře,

Myslel jsem si , že jsi jako víla,

Která k nám zavítala,

Ta krásná víla mi hlavu zamotala,

Radost a chuť do života ve mně probudila.

Nahoře jsi byla jako úsvit sluneční,

Který v mém paměti nikdy neskončí,

Fakt jsi byla okouzlující,

Ta příroda s tebou byla ohromující,

V té výšce ty a pozadí za tebou,

Tvořilo duhu s krásou prosetou.