Pohádková

au, dalo by sa;)

někdy se klišé i hodí, nebo se nedá obejít... :-))

au, polibkem medovým? to klišé na koniec tam robilo čo? inak to bolo také pekné a milé;)

přečti si mou popelku ;), ale takhle je to hezčí, možná tomu i začnu věřit :)

Alfi, přidej se, jen si vzpomeň, co jsi mi připsal k popelce! :-))

tedy, co v té diskusi vymýšlíte...:o) taková pěkná básnička :o)

Dobře, zůstaňme u těch motýlů, je to krásnější a princ bude sice smutný, ale jinak fit. Ještě ti můžu doporučit O popelce, když máš rád pohádky :-)

Jak jinak jsem to taky mohl napsat?! Ještě by mě někdo nařkl z optimismu. No pokud by princezně přibylo sto let, tak by se spíš vyplnila moje představa - ovšem s tím, že místo v oblak motýlů by se milá princeznička jednoduše rozpadla v prach. Princ by tak ani prchat nemohl, neboť by kašlal a kašlal, až by v celém zámku popadala omítka.

To jsi napsal krásně, byť pesimisticky. Já si vždy představuji, když ji princ políbil, probudila se a najednou jí přibylo těch sto let, co spala, chudák princ, mohl si tak leda otřít pusu a prchat od stařeny... :-))

I přijel princ na koni z dálky převeliké. Prodíral se trním, prošel celým spícím zámkem, až nakonec v nejvyšší věži spatřil na lůžku nehybnou dívku. Přistoupil, sklonil se a opatrně odhrnul růžový květ, který spící krásce zakrýval tvář. Její půvab ho okamžitě očaroval. Naklonil se nad její obličej, zavřel oči a přitiskl lehce své rty k jejím. Tu se zvedl v komnatě vítr, princ otevřel oči a uviděl, jak se spící dívka mění v oblak zlatavých motýlů, které závan větru žene z okna ven. Neschopen slova či pohybu, pln hořkého smutku, klečí od té doby v nejvyšší věži zakletého zámku postava, která vložila celý svůj život do hledání dívky, kterou by miloval. Našel ji, ale tato láska se mu rozplynula a zlý vítr ji odvál pryč.