Krysy

"Já mám strach, Jakube." Honza posvítil baterkou do černé stoky kanalizace, která se pomalu pohybovala jen kousek od něj. "Mám jít první?" zeptal se Jakub, který nesl v jedné ruce vzduchovku a v druhé malou petrolejku, která mihotavým plamenem osvětlovala zplesnivělé cihlové stěny kolem nich. "To je dobrý, za tebou bych se bál ještě víc." Kráčeli mlčky. Mrtvolné ticho protínaly jen jejich nejisté kroky. Honza si držel ruku před ústy. Bál se, aby z toho příšerného pachu, který vdechoval, neonemocněl. "Otec mě zabije, jestli to zjistí." "Fotr se to nedozví. Neboj. Stejnak je pořád nalitej, že neví, co se doma děje. Vsadil bych se, že teď sedí U Milana," řekl Jakub přesvědčivě. Na dvanáct let zněl jeho hlas velmi sebejistě. "Hele, za chvilku tam budem. Pusť mě dopředu a sviť mi." Honza se zastavil. Vzal si od něj petrolejku. Jakub vytáhl z kapsy krabičku, vysypal z ní do dlaně několik diabolek a strčil ji zpátky do kapsy. Nabil vzduchovku a zbytek broků si vsunul za spodní ret. "Sviť mi, už jsme pod trhem." Honza poslal kužel světla kolem jeho hlavy přímo na hromadu odpadků, která ležela uprostřed chodby přímo pod kanálem. Mezi zeleninou a hnijícím svinstvem se prohánělo několik krys. "Tady je máme, bestie." Jakub si zapřel pušku o rameno. "Pojď, ještě můžeme blíž. Ale potichu," dodal a udělal několik pomalých kroků vpřed. Honza ho následoval. Baterkou svítil na místo, kde krysy hodovaly a petrolejku zvedl do úrovně své hlavy. "To stačí," zašeptal Jakub. "Ukážu ti, jak se to dělá." Zavřel levé oko. Pravým se díval do hledáčku a mířil. Ani se nepohnul. Když vystřelil, Honza sebou trhl. Ozvala se tlumená rána a vzápětí hlasité pištění. "Dostal jsem ji," vykřikl Jakub. "Teď ty!" Nabil vzduchovku, opřel ji o zeď a vzal si baterku a petrolejku. "Neměli bychom raději jít?" zeptal se Honza třepajícím se hlasem. "Třeba nás někdo slyšel." "Ne," řekl Jakub pevně. "Je to zkouška. Musíš nějakou zabít. Musíš to cítit." Honzovi se po tváři rozběhlo několik slz. Krysy se vrátily ke své večeři a on zvedl vzduchovku a zapřel ji o rameno. Dlouho mířil. "Tak už střílej!" sykl Jakub. "Já nemůžu." Honza byl vyděšený, puška se mu v rukou pohybovala ze strany na stranu. "Mysli třeba na fotra, jak se vrací opilej z hospody a chce tě zmlátit." Honzovi ztuhly ruce. Puška v nich znehybněla. Pak cvakl kohoutek a diabolka rozdrtila hlavu kryse, která očichávala mrtvého druha. Krysy se rozpištěly. Jakub pohlédl na Honzu, který stále hleděl na svoji oběť a zeptal se: "Co cítíš?" "Je mi líp," řekl Honza po chvíli hlasem, jakoby odjinud. Pohlédl na Jakuba, na jeho andělsky klidnou tvář. Pak se prsty dotkl jeho ramene. Cítil, že mezi nimi je teď něco víc, než jen světlo petrolejové lampy.

---