Milostný život Evy P. II.

Bylo to už čtrnáct dnů, co Davida neviděla, a přesto na něj nedokázala přestat myslet. Přesněji řečeno – každý den alespoň jedenkrát bojovala s pokušením mu zavolat.

Co na něm bylo tak zvláštního? Na první pohled vlastně nic… když se seznámili, ani se jí nelíbil. Nejen, že vypadal nepřístupně, ale taky nudně a bez zájmu o cokoliv, což Evu odrazovalo ze všeho nejvíc. Jednou se však zapomněl a pronesl pár vět s jiskrami v očích – a od té doby věděla, že v něm je víc, a chtěla ty jiskřičky vidět znova.

Fungoval mezi nimi druh magie (sexuální chemie?). Když se spolu ocitli sami, stávala se z ní mlsná kočka - téměř okamžitě se vzrušila a měla chuť se ho dotýkat, a to všude. A pokud toho využil a začal se jí věnovat, smyslně přivírala oči a spokojeně vrněla. „Vzrušuje mě, jak moc tě tohle vzrušuje,“ říkával, a to nejen slovy, ale celým svým tělem.

Na to, že mezi nimi nebyl víc než sex,  cítila se s ním až moc intimně… po milování neměla chuť utéct pryč, ale zůstat ležet vedle něj a povídat si... a při milování měla pocit, že je k ní místy něžný a pozorný, jako by ji snad měl rád. Iluze opravdové vzájemnosti při aktu – to byl ten pravý důvod, proč ji to k němu pořád táhlo – intimita bez závazků.

No tak, zavolej mu, uvidíš, že nakonec budeš ráda…Eva se zarazila uprostřed pohybu. Ten samý hlas, co ji posledně káral, ji teď nabádá! Nebo to byl jiný hlas? Už dlouho ses nedotýkala nějakého muže, no tak, zavolej…Ano, byl to jiný hlas, podbízivý, který říkal, co chtěla slyšet. Sáhla po mobilu, ale než stačila vytočit číslo, raději si to rozmyslela.

Dnes večer si bude číst.