Moje myšička Mimi

Tak trochu pohádkový příběh vyprávěný z 1. osoby čísla jednotného rodu ženského o tom, jak může jedna myš zachránit svatbu. Přeji hezkou zábavu!

   Kdo může říct, že mu jeho myška zachránila vztah? Podle mě nikdo. Já to však říct můžu. Přečtěte si můj příběh, vyprávění začíná.
   Jako mladá a naivní vysokoškolačka jsem se zamilovala do krásného a silného kluka jménem Robert. Všichni mou touhu s ním chodit ignorovali, poněvadž věřili tomu, že takový krásný kluk (jímž Robert určitě je) by se netahal s kudrnatou zrzkou jako s koulí na noze,jakou jsem byla já.
   Ale jednoho přenádherného dne (jehož do smrti budu litovat) řekl první slova na mou adresu:
 „Seš moc hezká. Chceš se mnou chodit?“ řekl. S vykulenýma očima jsem stála uprostřed školní chodby. Nevěřila jsem, co mi tento modrooký brunet řekl.

ROBERT:
Modrooký devatenáctiletý brunet. Výška: 185cm, hmotnost: 72kg. Jeho otec: podnikatel + jeho maminka: Dcerunka zazobaného milionáře = namachrovaný movitý frajírek Robert (ale to jsem tehdy nevěděla).

Stála jsem před Robertem , jako stojím teď před vámi. Robert na mě s důverou hleděl. Já na něj civěla, jako kdyby přede mnou stála Avril Lavigne (kterou jako fakt mooc žeru).
 „No tak? Jo?“ ptal se mě. Já mu na to odpověděla přesně podle scénáře, jakým odpovídají devatenáctileté naivní pany. To bych nebyla já: Před odpovědí ze svých rtů vyšpulit úsměv a s naivitou a tak trošku s nadrženým nádechem odpovědět:
 „Ano Roberte, moc ráda.“
   Byla jsem neuvěřitelně ráda. Když Robert odcházel, stačila jsem si ještě změřit tu jeho nádhernou prdýlku. S naivitou jsem se konejšila, že mě opravdu miluje. Tak to jsem se hróóózně zmýlila! Kretén jeden sobeckej, trubka jedna nagelovaná. Že já mu na to skočila!!!! Ehh.Dost, musím se ovládat. Tehdy jsem však o něm toto mínění neměla. Venku byl sice prudérní, ale dalo se to překousnout. Pořád mluvil o módních přehlídkách (jimiž si přivydělává,ačkoliv to nemá zapotřebí). Každý týden jsem mu měla zhodnotit nové košile od jeho sponzora. Docela otrava, ale někdy přivezl oblečení i pro mě.
   Jednoho dne, když jeho rodiče byli na dovolené, si mě zavedl domů. Žasla jsem, jak jsou dobře vybavení. Boháči každým coulem. A v tu dobu se to stalo. Omámil mě alkoholem a jeho oslizlejma kecama a pomilovali jsme se. Bylo to poprvé, co jsem pocítila tu sílu. Byla jsem šťastná. Druhý den štěstí rychle pominulo. Když jsem ve třídě četla nahlas tu sms, co mi poslal Robert, každým slovem se stupňovala nenávist k němu. Stupňovalo se i rozčilení a hlasitost projevu:
„Milá Dášo (takhle mi říkal, Dášenka: To je mé otřesné jméno), mezi náma to nemá cenu. Nelíbíš se mi a už mám jinou. Ale v posteli špatná nejsi. Pa, Robert Fridge.“ Oči mi vylezli jak zuby naší dějepisářky, sevřela jsem ruce v pěst, klepala jsem se hrůzou. V tu okolo mě prošel spolužák Kája.
„Dášo, domácí úkol.“ řekl. Nedívala jsem se na to kdo to je. Okamžitě jsem se zvedla a ze zlosti a nenávisti ke klukům jsem mu dala obrovskou ránu pěstí. Jo, byl v pohodě. Za tři minuty pro něj přijela ambulance a řezali si to rovnou na Prahu.
Ve škole jsem nemohla vydržet. Přece nebudu tak hrozně blízko člověka, ktého tak hrozně nenávidím. Šla jsem ke sborovně a sehrála epileptický záchvat. Okamžitě mě poslali domů. Domů jsem šla s poznámkou: ZBILA SPOLUŽÁKA, KTERÝ VYBÍRAL ÚKOLY. ZŘEJMĚ Z TOHO DŮVODU, ŽE ÚKOL NEMĚLA. PŘEJI SI, ABY ...... (bláblá blá. Nesnášim tu pizdu šikmookou. Naše třídní Hamáková, seznamte se!)
V tu chvíli mi problesklo hlavou: Musím začít od znova! Ješte ten den jsem zašla do kadeřnictví a razantně změnila svou imige!!

ZMĚNA MÉ VIZÁŽE:
kudrnaté vlasy -> rovné vlasy
zrzka -> blondýna (ano, čtete správně. Ačkoliv jsem k blondýnám měla přirozený odpor, právě jsem jednou z nich, PARADOX.)

   Když jsem vyšla z kadeřnictví, byla jsem úplně jiná žena. Taková...SEXY. Ano, sexy. Změnil se mi také od základu celý život. Po té, co jsem prošla těmi dveřmi se zvonečkem, mě zasáhl šíp osudu a to dosti hluboko. Dalo by se tomu říct i Amorův šíp. Vyšla jsem před kadeřnictví a hrabala se v kabelce. Hledala jsem můj mobil. Tu kde se vzal, tu se vzal, do mě vrazil muž, který nesl kytky do květinářství. Má kabelka letěla kamsi předaleko. To by bylo v pohodě, kdyby se nevysypal všechen obsah co v ní byl. Pěněženka,mobil,intymka ....(další zbytečnosti).... kondom. Ano, měla jsem tam pro všechny případy i kondom.

REPLAY: Vyjdu z kadeřnictví, vrazí do mě chlap. Uletí mi kabelka a vylétnou z ní věci, mimojiné i kondom. Já ležela na zemi. Vzhledem k náledí chlap také uklouzl a krabici s kytkami vysypal. Shodou okolností na mě. Byla jsem jak Moulin Rouge. Všude samé růže. Naštěstí umělé, bez trnů. Chlap uklouzl a spadl. Letící kondom z mé kabelky mu vlétl do zubů. Nádherný obrázek: Já v květinách a on na zádech s kondomem v puse.

   Chlap překvapeně ležel. Poté rychle vstal a:
 „Ježiš!! To jsem nechtěl!“ a začal ty růže sbírat „Já vás neviděl. Omlouvám se. Tohle je asi vaše.“ a podal mi kondom. Byla jsem rudá jak rajče. Ten samý muž mě pozval ten samý den na večeři. Prý abych nepřišla k psychické újmě. Tam mi dal přenádherný řetízek.
   „Milá Dášenko, uběhli minuty a hodiny od doby, co jsem tě povalil před kadeřnictvím, ale od té doby vím, že seš pro mě ta pravá. Tady jsem ti koupil řetízek. Jestli mě miluješ, nandej si ho a tu dobu, co mě budeš milovat,ho nos. Když mě milovat nebudeš, sundej ho.“
   A tak jsem si ten řetízek navlékla.Od té doby ho hrozně miluju a jsem si jistá, že i on mě miluje stejně tak jako já jeho. Po asi půl roce jsem se k němu přestěhovala. Je úžasný a jmenuje se Christian(ohh, nádherné jméno).

CHRISTIAN (Mám raději zangličtění tohoto jména. Více se k němu hodí než Kristián...)
Hnědooký čtyřiadvacetiletý muž s černými vlasy. Výška: 190cm, hmotnost: 78kg. Jeho otec: zemřel a jeho maminka je spisovatelka a žije s ním v jedné domácnosti. Christian pracuje v květinářství s roznášecí službou.

   Přestěhovala jsem se k němu společně s mojí myšičkou Mimi. Mám jí od nepaměti a jsem si jistá, že vše co jí řeknu mi rozumí. Je to nejchápavější myšička na celom širom světě. Žili jsme v jedné domácnosti s Christianem,matkou, myší a s Christiana psem,buldokem Kájou. Byl to pohodový život. Spokojeně jsem chodila na vysokou školu a po škole jsem se stala novinářkou. Nejlepší práce, která mě mohla potkat. Někdy vypomáhám Christianovi v květinářství.
   Jednou, byla spokojená letní noc, se mě Christian zeptal na otázku, kterou jsem od jisté doby toužila od něj slyšet.
„Dady (jak mi říkal on. Mě se to hrozně líbilo), jsme spolu už několik let a já tě mám hrozně rád. Moje láska k tobě stoupá. Na teploměru dosáhla 40 stupňů a já z tebe mám přímo horečku. Nejlepší čas na to, se tě zeptat: staneš se mou ženou Dady?“ řekl a otevřel krabičku s nádherným prstenem. Byla jsem ta nejšťastnější dívka pod sluncem. Jeho nabídku k sňatku jsem přijala.
   Přípravy na svatbu vrcholili. Měla to být ta nejkrásněší svatba pod sluncem, jak mi Christian sliboval. Při pohledu na svatební šaty, které byli určeny mně, jsem mu věřila.
   Byla jsem na vrcholu štěstí. Den před svatbou jsme si s kámoškami vyjeli na poslední volnou noc. Poslední noc, kdy jsem byla svobodná. Hodně jsme nakupovali a pili. Po této noci mě měl odvést taxík. Před tím, než jsem nastoupila do vozu, jsem se podrbala na krku a nechtíc jsem přetrhla ten řetízek od Christiana. Při vší smůle řetízek spadl do kanálu. Chvilku jsem stála nad kanálem jako socha. Vystrašené oči a slzy na krajíčku. Něvěděla jsem co mám dělat. Vzpoměla jsem si na slova Christiana:
„...Jestli mě miluješ, nandej si ho a tu dobu, co mě budeš milovat,ho nos. Když mě milovat nebudeš, sundej ho.“ a já ho ztratila , ikdyž nechtíc.
„To snad ne!!! To nééééééé!!!“ Křičela jsem na celou ulici.
„Tak co, pojedem? Stojí mi kšeft!“ řekl taxikář. Já s pocitem viny nasedla a celou cestu do hotelu, kde mě Christian ubytoval, jsem probrečela.
Když jsem přišla na pokoj, jen jsem zapadla do postele. Slyšela jsem, jak hraboší MIMI,moje myška. Pustila jsem jí a vzala do dlaně.
„Ach MIMI, stalo se něco hrozného. Řetízek, co mi dal Christian mi spadl do kanálu! On si teď bude myslet, že ho už nemiluju!! Kdybys mi tak rozuměla!“ a položila jsem myšku zpátky do klece. Po chvíli jsem ve výčitkách usnula.

„Ptám se tě Dagmar, tady před Bohem všemohoucím, miluješ Christiana?“farář
„Ano“říkám jsem.
„Ptám se tě Christane, tady před Bohem všemohoucím, miluješ Dagmar?“
„Dady?!?!?!? Kde máš řetízek???? Ty mě nemiluješ? Ruším svatbu!!“

   Ráno jsem se probudila upocená z noční můry. Zdálo se mi to, co možná přijde! Ano, to by nebyl Christian, aby si nevšiml toho, jestli mám řetízek! Podívala jsem se do klece a s hrůzou jsem vykřikla:
„MIMI!!!!!“ ano, moje myšička Mimi utekla. Horší to snad už být nemůže
   Do pokoje vtrhli ženské a začali mě připravovat. Celou dobu jsem myslela jen na jednu věc, proč zrovna já?
Svatební sál byl plný lidí. Christian stál vedle faráře. V jeho tváři byla důvěra. V mé tváři však byla úzkost . Já šla, v bílých šatech a za mnou dívenky rozhazovali kvítečky. Lidé na mě koukali s údivem. Došla jsem ke Christianovi. Farář říkal ty řeči, co se při svatbě musí. Já odpočítávala poslední vteřinky vztahu s Christianem. Je to divné se rozejít při svatbě. No a už je to tady:
„Ptám se tě Dagmar, tady před Bohem všemohoucím, miluješ Christiana?“farář
„Ano“řekla jsem.
„Ptám se tě Christane, tady před Bohem všemohoucím, miluješ Dagmar?“
„Dady?!?!?!? Kde máš řetízek???? Ty mě nemiluješ? Ruším svatbu!!“
„Né Christiane, miluju tě z celého srdce!!“
„Já ti Dady řekl, pokud mě budeš milovat, nos ten řetízek. Tak proč ho teď, při svatbě nemáš?“
„Včera, já nevim, nastupovla jsem, do taxíku, podrbala jsem se na krku a ten řetízek roztrhla. Já za to nemůžu.“
„Ne Dady, oba věříme na osud viď! Tohle bylo jasné znamení. Nemiluješ mě.“
„Ale..“ řekla jsem ještě.
„Nic neříkej, vše je jasné.“ řekl Christian a odcházel ze svatební místnosti. Když někdo ze svatebčanů vykřikl:
„JÉÉÉ!!! MYYŠ!! Fuj, jdi pryč mrcho jedna.“ křičela asi šedesátiletá žena a snažila se trefit myšku kabelkou. Myška vběhla na koberec, který leží na trase dveře-farář.
„MIMI!“ vykřikla jsem. Mimi běžela, co jí síly stačili. Najednou další ze svatebčanů:
„No fuj, co tu dělá taková hnusná...“ a něčím máchl. Ostatní slyšeli pouze hluboký výkřik kočky, která se hnala za myškou. Kočka vyběhla na koberec a spadl z ní řetízek. Přímo pod nohy Christiana. Myslela jsem, že se štěstím utluču.
Christian se ohnul a zvedl řetízek. Otočil se na mě a já se rozesmála. On se také smál a běžel ke mně. Já ještě stačila myšku schovat do svých náručí.
   A tak jsme se šťastně vzali. Moje myšička Mimi ještě teď žije a je to takový náš rodinný maskot. S Christianem máme dvě děti. Půl ročního kluka jako buka se jménem Honzík a dvou letou holčičku, které jsme dali jméno Mimi. Od té doby vím, že cokoliv řeknu Mimi, ona mi bude rozumět. Zachránila mi život.
A tím končí můj příběh (zatím). Happy end.

POKUD JSTE TO DOČETLI AŽ SEM,PROSÍM O ZHODNOCENÍ. DĚKUJI!

- Omlouvám se, o vysokoškolství (vzhledem k mému věku(15let)), toho moc nevím.
- Kdyby myšička zemřela, nebyl by to takový Happy end... :-)

---