Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seA city of thousand tears
04. 03. 2007
9
12
2280
Autor
člověk_který_není
A v zahradách, které postavili pro mě,
Zvony každé ráno zvoní.
Nechala jsem je vstoupit dovnitř,
do své hlavy,
ale je to jen odporný malý trik.
Klepou na mé dveře,
upozorňují na jeden formální hřích
Žádný svatý s hady kolem srdce
žádný svatý s trnovou korunou
nezakopne o mé tělo.
Nechám je vejít,
nechám je vejít do zahrad svého vězení.
Jen mi ale řekni, kde je všechne ten čas, co se stalo,
kde jsou mí přátelé a kde svět?
Láska odešla – nechat je vejít
Světlo zmizelo – nechat znony znít
A nebo je všechny do jednoho pokřtít,
pokřtít nožem, který schovávám ve svém srdci.
Nechám je vejít,
nechám je vejít do zahrad svého vězení.
Jen mi ale řekni, kde je to zadostiučinění, co se stalo,
kde jsem?
Byla jsem pozvána ke stolu,
poslední večeře – dokonáno,
vstoupím do pekel nebe,
kde již nikdo není,
ale všichni svatí s hady kolem srdce,
ale všichni svatí s trnovou korunou
budou obsluhovat mé tělo,
pít krev
A já je nechám vejít