O medvídkově cestě za štěstím

\Maminka říkala, že štěstí je všechno...,\ rozumoval malý plyšový medvídek. Seděl na mostě, díval se do vody a kýval nohama. Máv.máv...dvě růžový nožičky se rychle střídaly a obraz vody pod nimi byl trochu rozmazaný. \A co je vlastně štěstí?\ zeptal se nahlas. \Ryby,\ ozval se kdosi pod mostem. Seděl tam pelikán a usmíval se. \A proč ryby?\ chtěl vědět medvídek. \Jsou dobré. Zaženeš jimi hlad a když plavou ve vodě...je to krasné !\ Medvídek kývl a zvedl se, přešel na druhou stranu mostu a přemýšlel, kterou cestou se dá. Kdyby tam byly jen dvě cesty, hodí si korunou, ale tady bylo cest pět ! A na jedné z nich seděl papoušek a řekl:\ Můžeš se rozhodnut nebo sedět celý život na rozcestí a bát se že si vybereš špatně.\ Proto vykročil medvídek tou prostřední cestou. Nevěděl proč, jen se mu líbila. A asi to tak mělo být. Šel a díval se kolem na stromy .kterých bylo čím dál víc. Dostával se do lesa. \Pozór!\ ozvalo se ze země. Mravenec ležel na místě, kam měla dopadnout medvídkova tlapka a hlavu měl schovanou pod rukama. \Jé promiň, nechtěl bych na tebe šlapnout.\ \Vidíš jaké mám štěstí?\ usmál se mravenec a odběhl. Medvídek se taky usmál a začal si zpívat, aby se mu líp šlo. Přes cestu mu předběhla srnka s kolouškem a medvídek na ně zavolal:\ Počkejte! Co je štěstí?\ Ozvěna mu zanesla zpátky: \...štěstí......štěstí......štěstí \ \ Copak ty to nevíš?\ zeptal se koloušek a spěchal za matkou. Náš růžový plyšáček se posadil a rozesmál se. A se smíchem se mísily slzy....

---