Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seRozchod
23. 03. 2007
4
8
1024
Autor
Matob
Po sladké cestě odnikud nikam
okouzlen sebou tebe se zříkám
lepší být svůj než nebýt ničí
zrdcadlo zoufale ve střepech křičí,
A lžička od kávy prázdno nevyplní -
telefon od rána vytrvale zrní.
Něco se stalo a tak tiše předu,
okamžik zmrazený do kostek ledu
pomalu taje všude kolem.
Čas je jak látka prožraná molem
jež hltl sny a naděje.
"Buď v klidu nic se neděje!"
8 názorů
sestricka.slunicko1
14. 04. 2007
Nevadí, díky za názor, neúspěch je to co mě žene vpřed, úspěchu se člověk rychle nasytí
Hmmm, taky jsem se dívala hned, zda chceš a nebo nechceš kritiku - pro mě to pořád nefunguje (navzdory tomu Tvému vysvětlení), ale to je prostě věc vkusu - a já jsem obecně strašná sekernice.
Nevím, zřejmě je to nějaký zvrácený poetický smysl, ale v tom je právě kouzlo básnické, kdybych chtěl napsat jednoduchou veršovánku o tom jak je mi zle, bolí mě srdce a cítím se bídně, pak by to asi vypadalo trošek (neříkám že o moc) jinak... a právě proto si vrním vzteky a telefon si může zrnit třeba od bílého rána. Jinak nepopírám - sem naprosto všední místy až anitoriginální poetická lama a klišé je mé druhé jméno.
Říkanka, bohužel i dost tuctová. Navíc jsou tam takové ty paradoxy, kdy autora asi nenapadl jiný rým (Něco se stalo a tak tiše předu. - předení přece existuje pouze ve spojitosti s příjemnými věcmi; telefon od rána vytrvale zrní - on by zvonil, že, ale to se zas nerýmovalo :) Ale aspoň ten rytmus celkem funguje...takže to prostě chce hodně číst a pořád to zkoušet.