Pomlázka

Dnes probudil se ve mě dábel,

nástroj hrubý do rukou jsem vzal,

nejsem krutý, musíte mi věřit,

mezi jednookými já král!

Kráčím k tobě.

Smíšené pocity v duši,

kdosi postřelil mě

- na šípy lásky kdo má kuši?

A už jsem zde

- odevzdaně zvedáš se ze židle

a otáčíš se ke mně zády.

Já napřáhnu se nesměle..

A pak dopadají rány, jedna, druhá, třetí,

směju se, v duši žal,

možná nevíš,

že mnohem radši bych tě celou zulíbal!

Pak je po všem,

úsměv tvůj útrpný,

(užil sis?)

Ne! Proč jsem tak ukrutný?

Tak se měj, čau

a zas za rok,

sejdem se tu ty a já

- na svých pár ran budu mít nárok.