Hlavou ve větráku

tak jo.

Hlavou ve větráku Večeři vyměním za zbytek něčeho červeného z umělé hmoty Pak s pověrčivostí staré cikánky, pletu pavučiny. Už snad konečně bez obav o šťastné konce, z kina se dá odejít přece i dřív…. Na kostelní věži točí se korouhvička sladkého šílenství. Točí se od desíti k pěti. Od radosti, vteřinou, k pásku od kalhot. S hlavou ve větráku. S projíždějícím rychlíkem pod za vřenýma očima. V paradoxu, jako snu, jako doma ve spíži. S dvěmi tvářemi. A jen jediným klíčem v kapse, čert ví od čeho. Absolvuji už po několikáté jazykový kurz pro mimozemšťany. Cítím jak hloupnu, ale nic se nezvedá. Ani od nikud nikam se nehýbe. Jen, jakoby tekl písek mezi prsty. Dneska přijdu přesně o půlnoci. Znova sahám na tlačítko „přečíst“, až slova opakováním ztratila smysl.

---