Dero zpět na serveru

Ta zatracená pondělí zaštkal učitel Tremler, když ji škrtil hadrem na podlahu. Stopadesátikilová uklízečka se bránila pouze na oko.

Hýbala sádelnýma rukama, chrchlaně naříkala. a ani ne za dvě minuty se sesula k zemi.

Teda čekal sem, že budeš bojovat víc..jako by ti to bylo úplně  jedno.. že chcípneš..

.. 

.

Dero měl toho dne plnou hlavu literárního serveru, na který se před časem poněkud nenápadně vrátil.

Jeho úvahy se neustále točily kolem nevkusného grafického provedení, loutkové redakce

a samozřejmě se nemohly vyhnout ani osobě zlé a panovačné majitelky.. myšlenky tyto se mu neustále vracely..

pohrával si s nimi s až filozofickým nádechem..

. .

.

Takovou prasini sem eště nedával.. Udýchaný Tremler si zapálil. Už preventivně během styku přemítal, co s tělem.

Hlavou se mu honilo několik, často spíše kuriózních řešení..například nechat ji prostě jen tak ležet a jít domů...

nebo počkat do tmy, naložit do auta a hurá k lesu…vloupat se do kabinetu přírodopisu a umístit ji někam mezi hlavonožce a zajícovité…

dotáhnout ji do kotelny a…To je ono!

.

Tak jsem doma, Jarine..! Derova maminka byla rázovitá venkovská paní, její hlas by mohl skály lámat..

Ale Dero si jí tentokrát vůbec nevšímal.. byl zamyšlen.. právě sepisoval jednu ze svých obřích kritik..

první dva řádky haiku již rozebral do posledního šroubu..

.

Tremler přiložil pod kotel..uklízečská zástěra vzplanula jako pochodeň..