odchází

neboť rudá už není jen krev brácho, ty seš poeta...fakt čumim *

jojo, hlavne tu "nádej")))

... odchází... lidé co se ztratili v době, kdy rudá nebyla jen krev, kdy odhodlání drtili hladkými stěnami a lámali pouta, strachem i odvahou... a pokřivení zapomínali na pohlazení od mámy... všem zůstal jen jeden nádech rozfoukat plamínek naděje

Fouckault: Dlouhý nádech a potom wau...takhle jsem reagoval na tvou kritiku po prvním přečtení...o) Mám takový dojem, že jsi odhalil trochu i to, co já jsme sám nevěděl... nebo spíš to co mi nedošlo. Pravdou je, že celá báseň je vyprávění... jistého příběhu, nám moc dobře známého, avšak problémem zde je opravdu ten tmel... ...nikoli však myšlenka, je to, co rozmělňuje a znesnadňuje pochopení, naopak. Hlavním nepřítelem a zároveň spasitelem je čas... Ten je klíčem k pochopení... ...možná jsem opravdu měl báseň zakončit oním... odchází rezavějící minulost... Když mi to přišlo strašně jasné...o) A já chtěl ať se čtenář pořádně zamyslí...:) P.s.- Moc díky za opravdu, ale opravdu skvělou kritiku... hold někteří umí...jiní zase jen čumí...o) popřípadě obdivně mručí jako já..o)

Fouckault: Dlouhý nádech a potom wau...takhle jsem reagoval na tvou kritiku po prvním přečtení...o) Mám takový dojem, že jsi odhalil trochu i to, co já jsme sám nevěděl... nebo spíš to co mi nedošlo. Pravdou je, že celá báseň je vyprávění... jistého příběhu, nám moc dobře známého, avšak problémem zde je opravdu ten tmel... ...nikoli však myšlenka, je to, co rozmělňuje a znesnadňuje pochopení, naopak. Hlavním nepřítelem a zároveň spasitelem je čas... Ten je klíčem k pochopení... ...možná jsem opravdu měl báseň zakončit oním... odchází rezavějící minulost... Když mi to přišlo strašně jasné...o) A já chtěl ať se čtenář pořádně zamyslí...:) P.s.- Moc díky za opravdu, ale opravdu skvělou kritiku... hold někteří umí...jiní zase jen čumí...o) popřípadě obdivně mručí jako já..o)

četl jsem několikrát .. nejprve jsem byl čtením směřován k interpretaci, což je přirozený čtenářský instinkt.. přemýšlím o dírách do nichž se vkládají dlaně.. o jakémsi pocitu ohrožení.. mizení.. strach..ocel.. chlad.. drcení.. aby pak má zkoumavá interpretační činost skončila v jakémsi bezvýchodnu (..) ano, text není postaven na sdělení informace a nemá dominatní významovou linku..není užito metafory za kterou by se cosi jesnoznačně skrylo.. zkouším tedy text dekonstruovat a nalézt jakýsi zasutý centrální pocit z díla a sestavit z fragmentů nový text.. jakési mumlání zpoza zdi jež by mi nabídlo jiný pohled a text otevřelo.. zkoumám tedy užitou atmosféru jakési rozpadlosti, framentárnosti, pokřivenosti... ano svět vykreslený autorem jakoby byl ovládán živlem a chaosem.. a zoufalou snahou individua o nalezení řádu, o opření se o cosi.. ale přichází jen nejistota "něco mezi pohlazením od mámy a drcením vlašských ořechů" " v každé jasné noci zmizí další"... dále zkoumám závěr který obvykle nabízí to co standardně označujeme pointou,, zkoumám propojení závěru s úvodem,soudržnost textu motiv stěn, zdí a děr.. motiv uzavřenosti, otevřenosti, destrukce. Přijde mi že autor který napsal tento text je natolik zkušený, že si vědom jeho stížené sdělnosti.. jeho interpretační nejasnosti.. v tomto případě se obvykle text snaží buď zaujmout vrstvením možných paralelních významů (několikeré kódování které odkazuje k mnohoznačnosti světa), nebo se pokusí o nějaký myšlenkový konstruktivistický kruh s cílem čtenáře zacyklit.. Ani jedno se ale dle mého nepovedlo.. jakoby text stál na půli cesty.. mezi "sdělnou" poezií a strukturalistiským testem zdravého rozumu pracující často s nelogismy a provokací.. útokem na tradiční lingvistický pořádek..atd.. podle mého je na vině výsledné umělecké "nečistoty" textu silný motiv vyprávění.. který je příliš spjat s technikou tradiční sdělné poezie a není schopný vytvořit odpovídající tmel textu který by spojil podobně imaginativně vystavěný obsah díla.. text jako by čtenáře neustále směřoval ke konci a svou délkou sugeroval linearitu a dějovost a sliboval mu rozuzlení, které nepřichází.. jakoby byl progresivní "dotek" díla rušen touto narativní třískou pod kůží textu.. líp nemohu... asi jsem nesrozumitelný, ale snažil jsem se :-)

Díky:)

vzbuzuje mou obrazotvornost až tak, že bych jí nejradši lupla půlku Stilnoxu... pěkné. T.

možná těžké příliš, ale pěkné, to ano... hlavně ořechy...

...cervena je trava, fotbal neni hra, do hlavy se kope,ruka sesiva....))) nene............ponekud rozverny hoinzyk, ale kdy ne, zejo, rika, ze libi........ale az moc vazny na jeho vkus...*

super, líbí se mi hlavně: "něco mezi pohlazením od mámy a drcením vlašských ořechů". Jinak přijde mi to celkově takové tajemné, místy i temné ale pěkné. Takže dávám tipana... *