Písmák slohová práce na téma: co jsem dělala o prázdninách
na liště obrazu
pod prahem
vkropence (k žehlení)
není . nevadí
o ženách a jiných věcech
Nad partií dámydva muži pokuřují dýmky
Za sklem lodžieje slunce matně mléčnéa skocoury
o sobotách jezdím k našim
Schválně se nečešu tak jako EdithPěstuju brambory za nehtypro celý regiment
Celé dny vyložená v oknělokty na peřiněodklepávám popelna švestkovou trvalou nebohých penzistek spudlya špačky cvrnkámNovákovým do pelargónií
Občas se kouknu koblozejestli mi nehrozí prstnebo nepadá klecale většinounic
taková obyčejná báseň
můj muž nosí bouřku
(a vaktovce svačinu
kterou mu balím do ubrousku)
někdy si ráda přivstanu
rozpustila jsem se
na hradeckém vinobraní
rozpustila jsem se
ve víně
muži zmozolnatých dlaní
mlýny
na radiátoru
měsíc sušit
na křížaly
Miláčku pamatuješ
míče v kopřivách
Nezůstávej na snídani
Poustevnice
(víš, tam za horami)
chytla slunce
muži chodí na schůze
studené nohy vpapučích
na patě ostruhapod nádobím dřez
kručící břich
(a špunty do uší)
obruče
kastrůlek s gumičkou
sjídlem od večera
uloží do peřin
(stočí se v klubíčko
nebijte mě
nebijte měa když už tak jen jemněpřes prsty
jako když se slunce dotkne stěžně
ve chvílikdy servírují langustyprvní večer na svatební plavbě kolem Země
a pak vklouzne do bustymořské pannykterou ovšem
vdova
měla jsem tě
složit vtruhle
(mezi košile mých sedmi bratrů)
zapošít do podšívky
těsto
pod utěrkou těsto na lívance
kyne
snad budou do oběda
nahlédne do spíže
posypte ji pepřem
U nás vdomě straší
otec octem
Hej mládenče pocem
haleká zokna na pěší
krysy za kanapem
Je po dešti
(je po dešti. )
Zametám si práh
od hub
pokušení jablečného osudu
Zd á n í
Nahřátá poklice
na břiše
Pod peřinou
nehepyjend
Když odešla
spěti švestkami vosmi kufrech
řekl mu u piva kamarád ve třetím rozvodovém řízení:
Ty vole, musíš se zbavit všeho, co ti ji připomíná
radost pro opilé ichtyology
na náměstí vkašněnahá ženasotevřenými ústyukusuje změsíce
s-s-slečno. nepropadejte panice. já vás zachráním. nabírá vodu do dlaníopilec (se světobolem a kouty)
ona zatím víří desetníky (ploutví)
když milujete muže
Ukládám tě do duchen
(chtěla bych pro nás dům bez oken,
viď, naše láska silnější je zvyku)
bez ducha
pavoučí samičky kladou vajíčka v jiném domě
(když lampář vstává)
mladé muže
sdolíčky od neštovic
na bradě
pratetky
Nad bílým kafemspiklenci
(V tom všem zmatkubuchty všátkuprý zůstaly v kredenci Takový je obyčej)
Kdo umřel a kdo se bralod časů kdy císař Josef vyrazit si nechal na tolarobličej
***
o chlapcích aneb nejspíš bude pršet
o p r á d l u, kt e r é j i st ě zm o kn e
rozhádaný soused
natahuje ruku skrz plot
aby se vysmrkal do rukávu
mluvím se svým jablkem
Nechci, ale přes květy se otvírám,opřena kořenyo žebra Adamova. Vystřižena ze ženysamotným císařemjsem bohužel zase jen žena. Už teď mám na břišečasový spínač ve tvaru nože. V dutinách tikám.
M. D. Rettigová: Kuchyňský rok
I.
Kozoroží paroží
nad vchodem hostinského pokoje
(Manžel býval lovcem exotické zvěře
neplavec
Máš mořskou blechu na břiše
Ponožka korýše
zadřela si třísku o roh stolu a schoulila se na souši
Krakatice se marně pokouší
přitisknout ucho
Celé odpoledne přesívala mouku
přes síťku na motýly
Spohledem upřeným ke kuchyňským dveřím
- to kdyby přišel host
blázen jsem ve své vsi
Jed na lžičku
Do přeslazeného čaje
(exklůziv dovoz z orientu)
Košilku vzadu na kličku
hebkosti
Kr á l o vsk ý h o n
Tvá žena rozpouštěla srdcový cukr vkávě
se zdviženým malíčkem
Ochočeného králíčka
proč nejsem ráda, že jsem byla nejhorší ve šplhu
na protějším domě
zaháklo slunce za okap drápek
prakem po něm střílí
sousedovic spratek
hry
Pojď
nahřeju ti cukr na lžíci
Jak to máš rád
Krystalky karamelu položit na krajinu
hnízdím
Nařizuji si budíka na třetí a půl
(do porcelánového umyvadla
- někdy vněm ovšem nechám vodu,
ráda usínám sušima pod hladinou
pelyněk
jak prsty barvířky-plátenicejak Mariina zřítelnicemodrá je cesta do nebes
***
koník černý za cukr věrný za odvar z makovic pošel hned zrána když lucerničky svatého Jana svítily honcům u polnic kočí měl rukavice z hebounké jelenice na botách mech od malé poběhlice za láhev slivovice polibek na ústech
***
ve městě je pozdvižení jak na světové výstavě
Ve městě je pozdviženíjak na světové výstavěKrokodýl, co kouří z dýmkyMistr světa ve střelbě z děla na lentilkyA dlouhonohé manekýnkyvystřihnou čardáš na hlavělvů nekrmenýchAž k Jindřišské věžistojí lidé od LetnéV neděli rodinné zábavné závodyv přeplouvání cukrové polevya světové premiéra dua Vomáčka a synkteré jediným pohledem setnehlavu výletníkovi na nábřežíDíru mi prokouše do cirkusového stanumá cvičená myšSnad ne tak nešťastně jako lonirovnou do výběhu pro bílé slonykteří za ruma přes osmipodlažní domyvystřelí nedobrovolníka až do KošířTo se pak zase nikam nedostanuAch jo.
svobodné matky chtějí pro své syny jen to nejlepší
Máš krásné oči řekl JosefMáš krásné oči jsou jako hvězdy v jablce štědrovečerním
Kde je hvězda, je i kříž. pousmála se Marie
Máš krásná ústa řekl JosefMáš krásná ústa -jsou jako hostie namočená ve víně
Kde je víno, jsou i trpké hrozny. usmála se Marie
dcery se taky střílejí
Něco nového.
Nic, mami.
(vždyť jsem tak stará,
že cokoliv se stane
pozdně odpolední
Okolo stolu ubíhá cesta do polí Přestalo pršet Déšť slunce pro dnešek neskolí Domeček z ubrusu před hrnkem kávy zamyká Věšák je funebrák Smuteční hosty přepadla panika Skrývám ve skříni stínítko od lampy Padá mi do čela Nosím ho pod šaty Jen tak si připadám bezmála dospělá
prázdniny
pošťák je kouzelníkemza uši vytáhne zpod rukávuroztančený Hundertwasserhausa patu Eiffelovy věžesnídáme bílou kávua jedna houska stačík nakrmení vatikánských holubůkteří se střílívzduchovkou požehnanou od papeže.
smrt
předeš jako kočka nad ulovenou myší čekala jsem smrt o něco tišší
dialog
Málo zbylo ve spíži. Jen trochu křížal pro potulné mnichy. Tma za nimi tiše vklouzla do kraje. I ten věčně reptající na kříži je dneska podezřele tichý.
poslední
snad nevšiml si aniže vesmír ve švech praskáaž po hvězdné hranya pro samé žábypadající z nebenení vidět pámbíčkajen položil flétnu na stolek vedle sebekdyž ze zvyku hvízdnul na potkanya řekl:je ještě tolik věcí kterým nerozumíšradši se svlíkni maličká.
láska
Vzpomínáš na mě. Měla bych. Jsi snad černočerný mnichNejposlednější mouřenínkterému Pán Bůh bosé nohypřikoval zlatem do oblohyJsi snad černovousý loupežníkNa svět jsi shodil vlastní stína oči zabitého světlonošeschoval mi na dno prádelního košeVzpomínám si. možná.