Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sev rozkladu
26. 04. 2007
3
6
1322
Autor
Micek
O polední pauze
v parku
tváří v tvář Slunci
myslím si na Tebe
mého krásného
nedotknutelného
vzdáleného
Drahý
jsi mi pod kůži
nesmazatelně
v mysli temné
Chci si Tě odpárat ode všeho co v sobě mám
ale nitě milování
nejdou přestřihnout
nejdou přeříznout
a tak řežu do sebe
tupým ostřím
jak něžně mě hladí
a kapky krve
vroucí
obarvily bílý šat
a Slunce praží do rán
a maso hnije
tělo rozpadá se
jsem vystavená Slunci
živiteli
a zbavuji se sama sebe
konečně
v parku
tváří v tvář Slunci
myslím si na Tebe
mého krásného
nedotknutelného
vzdáleného
Drahý
jsi mi pod kůži
nesmazatelně
v mysli temné
Chci si Tě odpárat ode všeho co v sobě mám
ale nitě milování
nejdou přestřihnout
nejdou přeříznout
a tak řežu do sebe
tupým ostřím
jak něžně mě hladí
a kapky krve
vroucí
obarvily bílý šat
a Slunce praží do rán
a maso hnije
tělo rozpadá se
jsem vystavená Slunci
živiteli
a zbavuji se sama sebe
konečně
6 názorů
Marguerite
11. 05. 2007Marguerite
11. 05. 2007Reine_de_la_nuit
30. 04. 2007Reine_de_la_nuit
30. 04. 2007
Otevřeně hnisá...je totiž zanícená...*t*
"...Chci si Tě odpárat ode všeho co v sobě mám
ale nitě milování
nejdou přestřihnout
nejdou přeříznout
a tak řežu do sebe
tupým ostřím..."