Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

v rozkladu

26. 04. 2007
3
6
1327
Autor
Micek

jsi všude, ve mě, tvá vůně...

O polední pauze
v parku
tváří v tvář Slunci
myslím si na Tebe
mého krásného
nedotknutelného
vzdáleného
Drahý
jsi mi pod kůži
nesmazatelně
v mysli temné
Chci si Tě odpárat ode všeho co v sobě mám
 ale nitě milování
nejdou přestřihnout
 nejdou přeříznout
a tak řežu do sebe
tupým ostřím
 jak něžně mě hladí
a kapky krve
vroucí
obarvily bílý šat
a Slunce praží do rán
a maso hnije
tělo rozpadá se
jsem vystavená Slunci
živiteli
a zbavuji se sama sebe
konečně

6 názorů

Marguerite
11. 05. 2007
Dát tip
TIPUJU *

Marguerite
11. 05. 2007
Dát tip
mišuge! netrap se prosim ne netrap se prosim pro nej, on tě má rád, ale nedokáže milovat. odpusť mu, odpusť mi, ale ber to tak, že je Tvůj kamarád. nekdy je to víc nez muž, milý a drahý. kamarád lepe radi. Mylslim, ze o tohle bys mela vic stat, mit ho pro tebe, kdyz si budes rpat, ale ne naporad. netrap se mi prosim nevbo se zavru do zavarovaci sklenice, stanu se krevetou v lihu, aby zachovaly mou formu. * marveta

Micek
01. 05. 2007
Dát tip
díky vám oběma!


jo, přesně ta stejná část se mi taky moc líbí! Od této části to je fakt moc krásný!

Méhari
28. 04. 2007
Dát tip
Otevřeně hnisá...je totiž zanícená...*t* "...Chci si Tě odpárat ode všeho co v sobě mám ale nitě milování nejdou přestřihnout nejdou přeříznout a tak řežu do sebe tupým ostřím..."

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru