Sorry

SORRY

Znáš ten nasládlej pocit v puse,

když po dlouhý době zase natáhneš svůj příděl nikotinu

a Tvoje ruka si nevědomě pohrává s cigaretou,

a ta hoří a čoudí a mží.

A ten popílek, co občas spadne Ti na kalhoty,

rychle smeteš hranou ruky,

jakoby nebylo nic lehčího,

nic banálnějšího a hezčího.

A k tomu to pivo a zvony do hlavy.

A těšíš se až se večer uděláš,

pár pohybů, pak výkřik a ‘miluju Tě’.

Jasně...

Už mě nebaví se do Tebe udělávat.

Je to hnus. Možná ne jen s Tebou.

Prostě celkově. Vypadnu a ožeru se.

A Ty spíš. A sníš. O mně...

A ráno pár pohlazení, co nejsou ani zbla upřímný.

Teda, ode mě.

Možná fakt nekecáš a miluješ mě.

Ale co na tom?

A dneska zase nanovo. Zase si zapálíš cígo.

S tím krásným a nádherným úsměvem.

Pohladíš mě. Možná mě fakt miluješ.

Ale já Tebe ne. A tak lžu. Sorry...