život si maluje tak jaxe mu zlíbí a já naslouchám,jen ne rozumem

Třu se vší silou o naději

na naší lásku

jsi tak blízko

jako život smrti,

jsi tak daleko

celou svou duší,

kterou chci chytit

do karafy s vínem

a zeptat se alchymistů

co je to „život“

                                    přejíst se práškama

                                    na neumírání

                                    a zapálit svíčku naději

a touze

pouze

či jenom

chci slíbat tvou vůni

z namodralých rtů

zmrazených úbytkem lásky

chci Tě nechat rozhořet

a namalovat olejem na plátno

různobarevně

obarvit naše dny

a zahodit provaz

sevřít Tě v objetí

vlastními nitěmi

svázat se k sobě

a nechat tlouct srdce

pro nás a pro jiné

pro ty co milují

            a umírají...