Proroctví

Z současných časů volám k tobě,

krvi praotců,

která jsi pro nás byla prolévána...

Pil jsem kalich hořkosti

až do nejspodnějšího dna

a z toho moku vzešel sen

strašnější než cokoliv lidského.

Viděl jsem vaše bledé tváře,

oči bez víček a ústa beze rtů;

mluvili jste ke mně a já neviděl

na vás nic mimo rubáše žalu,

kterým plálo celé vaše tělo.

Z současných dnů volám k vám,

praotcové,

kteří jste pro nás hynuli...

Viděl jsem síně starší nežli léta

a vznosné věže nad nimi,

dokud mlha nepřikryla onen svět

a slzy jej nezaplavily

ve zkázonosné vlně.

Nad nejhlubší příkop

a přes nejvyšší hradbu hor

na velkých křídlech jsem se vznesl;

bledý byl svět a mrtvý jeho lid,

zrazen byl život a nikdo nechtěl žít.

Z současných dnů volám k vám,

ženy praotců,

jež zrodily jste nás...

Z hlubiny zapomnění mluvil dávný král

na mne a na prázdnou zem:

„Kovář již stojí připraven

překout to železo na nejlepší ocel.

kterou by kalil v hořkosti,

jíž zase byl kalich naplněn.

Hleďte jak ze špatného

se tvoří dobré!“

Z současných časů volám k tobě,

krvi praotců,

jež v nás koluješ a z nás budeš prolévána...