POSLEDNÍ NADĚJE

Nemám co dělat koukám do stěny,

možná to taky znáte,

když hlas antické sirény,

okolní hluk překryje

a ptá se aspoň po desáté

jak žiju,jak mi je?

Co jí mám,holce odpovědět?,

žiju tak,jak si zasloužím

a ve svém věku,měla bych vědět,

že potkat lásku,je zázrak,

že po jiném už netoužím!

kdepak to ani náznak!

Jenže jsem tady a láska někde tam,

jak dlouho ještě,kolik dní?

Někdy takový pocit mám,

že jsem jen trochu naivní,

že marné jsou všechny naděje,

že láska je,je jenom klam,

že slunce už nehřeje.

Nikdy to však dlouho netrvá,

oklepu se,zas dobře je,

jak obloha,když se protrhá,

vykoukne slunce zlatá maska,

ještě mi zbývá naděje, 

jsi a někde venku,že je láska.