Zítra

ZÍTRA

Velvetový ráno utopím v kapce kafe

a příchuti zkaženýho jogurtu.

Tma venku,

co hřeje okenní rám.

A černí ptáci dnes vidět jsou.

Pamatuješ, jak jsi mě líbala přes ten závoj,

a já myslel, že ten závoj je láska?

A Ty ses vždycky nevinně zasmála,

ale spíš jsi mě tím poslala

do prdele.

Prstencový paprsek světla pronikl až ke mně.

To bolí, a Ty to dobře víš,

tak proč se díváš zase tak nevinně a sladce,

a kouzelně,

a k zulíbání,

a k zabití...

Nejdřív Tě znásilním

a potom Tě ubodám tím nejostřejším nožem,

jakej vůbec existuje,

abys neřekla,

že sem byl sráč.

Ale to až zítra,

protože dneska Tě ještě neznám.