SMRT NENÍ PRO ESTÉTY

Ozvěna padá mlhou v rokli, kde kráčí zástup žebráků. Jsou strašně znavení a zmoklí a kdosi plakal kapky strachu. Hlasy jen hrůzou prosyceny vzlykáním beznadějné chůze. Smrťáček zuby zkázy cení na márách v rakvi barvy nachu. Támhle dva leží v měsíční záři, jeden je muž a druhá jeho žena. Nelze však rozeznat ve špíně tváří, ruce se stýkají v nánosech bláta. Děti už blouzní, staří se hroutí. Pohyby, zástupy, strnule smutné. Po někom šlapou v hnilobné pouti. Mrtvolka holčičky - zemřela pátá. Hromadné vzdávání, zhroucení synů. Matka jim zemřela, otec je slabý. Loučí se ve spěchu, dávají vinu osudu, který je prokletý snad. Ten, co chtěl dojít, krví je zmaten. Život a smrt jdou za ruku spolu. Nachovou rakev vystýlá satén. Živote skonči – přichází pád.

---