R - R

Občas se zmíní /nečekaně/ že zapomenout nelze už ať revoltou či odevzdaně kde zkratují dva: žena - muž tam navždycky zví zřejmá stopa maličká jizva po žáru znaménko nebo piha krásy jíž připomenout nejspíš má si člověk chuť pití z pohárů z nichž směla pít jen dvoje ústa ta malá jizva nezarůstá však nebolí už nepálí jen připomíná kdysi cosi - snad pocit že jsme nebáli se chytit čas a zkrotit chvíli co nikdy by se nedala nemít včas shúry dotek síly vzpomínám: byla pomalá vteřina - v sobě půlden měla pak pár dní trval život celý netřeba Amorovy střely kde přímo z duše do duše beze slov padá věčnost tiše jediná mysl nenapíše příběh jenž city přetéká kde srdce chybí chybí vášeň kde prapodstata člověka se úmyslně světu skryla ať z kdovíjakých důvodů až ve smutečním průvodu z nás jeden nechá slzy z tváře ukápnout botám na špičky ten druhý sotva pozachytí hvizd zbrusu nové vábničky a kdyby přesto v básni příští se starý příběh zazrcadlí kde ohňů hřály nevychladly bělavě zlaté plameny jež prozařují abecedu každý pak každý z jejích znaků vniká tou básní do ženy či do muže /to jak kdo z koho/ - ne dobrých básní není mnoho Víš proč jsi mezi Favority ty jediný mým Rolls-Roycem? Tvé básně mají ostré břity jež obnaží mě ať vím kdo jsem ...

---