Na kříži

NA KŘÍŽI

Pročež láskou zve se víra,

kýčem lásky zve se svět.

Papírem obalená těla

s totálním vypětím sledují své údy plující odpornem

a znechucený žabák radši skočí pod jedoucí auto.

I Ty žabáku!

Obrovské listy větrných mlýnů tápají vzduchem,

jako ponocní,

jdoucí oblakem noci,

více, či méně neprůhledným.

Beru si cigaretu a škrtám a zapaluji.

Cigáro hoří.

Barový mistr půlnoci hraje skvěle na trubku.

A velká mračna komárů, plující z bažin,

zasviští kolem hlavy,

zabzučí zvukem svatých.

Ačkoliv se o to nikdo nežádá.

Prázdný pohled do bažiny

a děsivé ticho v náletu noci

a vzdálená pouť v Jeruzalémě.

Je zima.

Najednou.

Bahno polyká žádostivě mé údy,

aby je vyplivlo bez vůle své.

A mrtvý pavouk ve své pavučině zpívá poslední žalozpěv.

Po pás v neživé vodě,

bez možnosti pohybu,

bez možnosti vzdorovat neviditelným křižujícím,

utíkám na místě.

Neviditelný hrot protíná levou ruku,

ve vzduchu tápající.

A řev naprosté nečinnosti neslyšně rozvlní jezera v horách.

Až k vodním lavinám.

A další hrot a další a další prorazí pravou dlaň.

Utichlý se probudí znovu z letargie a oči se otevírají, jako hroby...

Neschopnost čelit vůdčí bolesti potápí Tě hloub a hloub.

Je třeba znovu trpět,

snad každý den,

abys mohl déle býti na kříži.

Tiše vykročíš bažinou,

se soucitem mrtvých bratří,

a najednou vyletíš do výše letících,

bez jediného ohlédnutí...

Na co taky.