Lidi prostě za nic nestojej

já jsem si o sobě myslel, že jsem pořádný misantrop, ale zdá se, že nic proti tobě! :-) jasně, jsou chvíle, třeba cestování karlovarskou městskou dopravou, ale jinak jsm rád, že jsou kolem lidi. s maskama nebo bez. těch bez masek je, ale vždycky bylo, málo: zločinec, svatý a blázen. jako všichni dekadenti je i já mám tak nějak rád (proto odkaz na mrazivě zábavného toola, vždycky svého nedvěda, profesora indiga, a spousty dalších podivínů). i lidi s maskama ale můžou být koření. co třeba transvestiti : z povahy své práce jedna velká maska. a pak právník v obleku (minulý týden v duchu tvé básně o mně ve františkánské zahradě uvažovaly dva vedle sedící skejťáci; kravata a oblek - přetvářka) : z povahy své práce maska. a manažer s vizitkou plnou english výrazů, ráno spěchající na brain storming (poučen kamarádem z big firmy, už se tomu říká jinak) : maska. studenti, sedící poslušně v aule a vyměńující si info o tom, co se bude zkoušet : maska. ale i tak ti lidi v mnaskách umí být pestrý zástup. stačí si je trochu režírovat (baumanův typ zevloun dělá z člověka promítací plátno - je to velmi postmoderní přístup k okolí) a najít na nich něco, co stojí za to.

honza nedvěd na to má svůj názor: mít rád opravdu z lásky(milovat)lze tak jednou za život. a i to prý je moc. ottis toole (sér. vrah z usa) zase miloval oheň. ne jen tak lecjaký, velký jako čtyř nebo lépe šestipatrová budova. jeho pobyt ve vězení byl plný stejného zoufalství - nic se tam nedalo zapálit. jen matrace, a ty prý hořely jen málo a krátce. ve filmu hezké chvilky bez záruky (v.chytilová) bolek plívka miluje jen to, co nemůže mít. co mít může ho nudí. každý si nese svůj kříž, když by chtěl milovat a ono to nejde. mám pocit, že tvá báseň je buď skutečné/upřímné zoufalství z onoho současného klouzání po povrchu a absence hloubky čehokoli (vztahů, osobností) nebo šktnutí z přesycení vším okolo sebe. in dubio - tip f

:DDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDD