Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seBOHÉMA
24. 06. 2007
0
12
659
Autor
freddy
Otupělý vlastním blahem s mocí bezbranné utopie
zbaven všech pout poprvé beze smutku srdce žije
Krémovými prameny roznášený v prázdnotě
nejbohatší z chudáků bohatnoucí na žebrotě
Nejvyšším vrcholem v hloubi naprostého dna
odproštěný od prostoty jen malého blázna
Sněním utápíme všechno, co utopií bylo
o motýlu bílém snížkem myšlenkou uletělo
Dýchám zvysoka s největší vášní pohlcuju
oblačné vaty šedé plné neplně vybuduju
Slovo slovem svobodným uniká jazykem
neřídí větu větou, mísí krví s mlékem
Volnost nekonečná, velká a nespoutaná
anarchie bez pravidel mocí nevítaná
Běžím na měsíc, letím volným pádem
je mojí píchou, nejurozenějším rodem
svobodným naprosto šokujícím šokem
všechny dogma přeletí jediným skokem
Bohéma, bohéma upálíme boha zaživa
nic není svaté, sodomie jest naše diva
Už zákaz slova nikdy nezničí myšlenky
a nařízeni z krytu duše se tříští na půlky
Teď jsem opilý Bůh nesmrtelný duch
Nikomu nic nepatří, i když kradou vzduch
Jsem vrah systému, ukradl jsem jeho podstatu
už nemá koho otročit, vládu utopili v blátu
Vítám vás nebesa pršející z pěnových oblačen
modro bílých světů do pestrých barev namočen
Celou svou krásu cítím vesmírnou spásu
cvrlikání lvých chorálů lehce dunících hlasů
V jejích očích zrcadlíme všechny naše životy
zvlhlé smutkem kazí dojem falešné prázdnoty
Cítil jsem se šťastný opájený tím rájem
však náhle se zhroutil a zbyl pouhý pojem
Už došel nápoj bohů, jsem tak moc unaven
nejsme čistí, všechno šedé je, upadám ven
V jejích očích zrcadlí se veškerá nenávist
vidím bolest, utrpení války, lidskou závist
Kapky ledové s krví dopadají na oltáře neřesti
přitápějí k nenávisti s pocitem tupé bolesti
Zápach krve jak hladoví vlci běží s nocí
v poslední den bouří se volní otroci
Už nikdy víc , necítím snad nic
s bolestí hlavy utápím se v mrákotách
Síly došly, s černo bílým úžasem hledím
jemu vstříc, pravidla pro nás neplatí
tohle je náš konec, i když jsem mu dlužen
za svobodu se platí životem, co neznamenal nic
Už nejsem opilý opilostí samotnou
jak průzračné je všechno příliš skutečné
bolest střídá s nenávistí k sobě
existuju v každé době
dnes jsem přišel kvůli tobě...
zbaven všech pout poprvé beze smutku srdce žije
Krémovými prameny roznášený v prázdnotě
nejbohatší z chudáků bohatnoucí na žebrotě
Nejvyšším vrcholem v hloubi naprostého dna
odproštěný od prostoty jen malého blázna
Sněním utápíme všechno, co utopií bylo
o motýlu bílém snížkem myšlenkou uletělo
Dýchám zvysoka s největší vášní pohlcuju
oblačné vaty šedé plné neplně vybuduju
Slovo slovem svobodným uniká jazykem
neřídí větu větou, mísí krví s mlékem
Volnost nekonečná, velká a nespoutaná
anarchie bez pravidel mocí nevítaná
Běžím na měsíc, letím volným pádem
je mojí píchou, nejurozenějším rodem
svobodným naprosto šokujícím šokem
všechny dogma přeletí jediným skokem
Bohéma, bohéma upálíme boha zaživa
nic není svaté, sodomie jest naše diva
Už zákaz slova nikdy nezničí myšlenky
a nařízeni z krytu duše se tříští na půlky
Teď jsem opilý Bůh nesmrtelný duch
Nikomu nic nepatří, i když kradou vzduch
Jsem vrah systému, ukradl jsem jeho podstatu
už nemá koho otročit, vládu utopili v blátu
Vítám vás nebesa pršející z pěnových oblačen
modro bílých světů do pestrých barev namočen
Celou svou krásu cítím vesmírnou spásu
cvrlikání lvých chorálů lehce dunících hlasů
V jejích očích zrcadlíme všechny naše životy
zvlhlé smutkem kazí dojem falešné prázdnoty
Cítil jsem se šťastný opájený tím rájem
však náhle se zhroutil a zbyl pouhý pojem
Už došel nápoj bohů, jsem tak moc unaven
nejsme čistí, všechno šedé je, upadám ven
V jejích očích zrcadlí se veškerá nenávist
vidím bolest, utrpení války, lidskou závist
Kapky ledové s krví dopadají na oltáře neřesti
přitápějí k nenávisti s pocitem tupé bolesti
Zápach krve jak hladoví vlci běží s nocí
v poslední den bouří se volní otroci
Už nikdy víc , necítím snad nic
s bolestí hlavy utápím se v mrákotách
Síly došly, s černo bílým úžasem hledím
jemu vstříc, pravidla pro nás neplatí
tohle je náš konec, i když jsem mu dlužen
za svobodu se platí životem, co neznamenal nic
Už nejsem opilý opilostí samotnou
jak průzračné je všechno příliš skutečné
bolest střídá s nenávistí k sobě
existuju v každé době
dnes jsem přišel kvůli tobě...
12 názorů
Jo díky za normální kritiku. Ta poenta je v tom, že umělec bohém se probere z opilosti své falešné svobody, zjistí, že jeho volnost, byla pouze otroctvím a snaží se upozornit ostatní zaslepené...
jo díky za normální kritiku. Ta poenta je v tom, že básník umělec se nakonec probudí z opilosti svojí svobody, která je ve skutečnosti otroctvím. Bohém zjistí, že jeho bohémství bylo pouze utopií a snaží se na to upozornit ostatní...
hele anarchisto:) bohéma bohéma, máš tam silná místa! to jo, ale občas se to díky záplavě rýmů které to jenom zesložiťují, uplně rozmaže, takže se ztárcí ta (pro mě) zajímavá linie recitace bohéma opilého vlastní svobodou, jinak tu konečnou poentu jsem teda nepobral...je to moc složité a tíms e z toho vytrácí nějaká jsaná mylšenka, ale pocit zůstává, tak nevim
no jo, to se dalo čekat, že se to nebude moc líbit. Jenomže nečekal jsem takový ubohou kritiku, jako - je to moc dlouhé,zlé rýmy atd.
Docela škoda, sem něco psát..
to Honzyk: oprosteni je pěkná blbost, napsal jsem odproštění, protože se odpoutává-OD něčěho
lighthouse
24. 06. 2007
oProsteni....kdyz uz-------
ja se vratim...a se mnou prijde zakon, D.Badmene..)))