Podzemní

Mezi kolejemi běhají dvě myši, z kliček a skoků kreslí do vzduchu složité obrazce. Nahoře nad hlavou se svíjí a plazí těla potrubí, rozbíhají se  a naráží do zdí, které jim ochotně ustupují do výklenků, snad se jich bojí dotknout. Skvrna rozlité kávy se zdá jako kus noci, který se nikým nepozorován rozpíná, rozhodnut napadnout špinavá světla zářivek, která se zrcadlí na jeho povrchu. Vzduch se líně převaluje, zdá se znavený, má suchý a horký dech, jako nemocný čekající na ledový obklad. U vypouklé zdi se drží stín, zářivky ho mají v šachu a tak se bolestivě stahuje mezi spáry kachliček. Sbírá síly.

Kdosi přichází.