Maminko

Malé děti většinou vidí svět jako místo, kde se nestřílí, kde o nic nejde. A dospělí? Ti někdy také...:)

„Maminko, já jsem tady na tom světě strašně ráda!“

„Terezko… Ach jo.“

„Mně se, maminko, moc líbí jak to tady všude kolem vypadá, jací jsou tu lidé, jaké jsou tu kytičky a zvířátka.
Podívej se na toho krásného motýlka! Vidíš? Já bych někdy taky takhle chtěla létat, stejně jako on. Ale ne balónem nebo letadlem. Chtěla bych mít svá vlastní křídla a chtěla bych si létat kamkoliv. Mami, myslíš, že až budu velká jako ty nebo jako babička, myslíš, že potom budu mít taková křídla? Křídla jako ten motýlek?“

„To asi ne.“

„A podívej se na ten stromeček, maminko. Na ten, jak jsou na něm ta krásná červená jablíčka. Ano, tamten.
Taky se ti tak líbí, viď?“

„Hm, jo.“

„Koukni, jak je ten stromeček krásně zelený. Mně se líbí jak je ten stromeček veliký a jak má široký kmen. Ten se má, jen tak něco ho neporazí.
To lidé, ti takový kmen nemají, že, maminko? Proto jsou pořád nazlobení a někdy i zlí, viď? Ale já taková nikdy nebudu, protože já, hned jak budu velká, budu mít taky takový silný kmen jako tenhle krásný stromeček, který mě bude držet. A já se pak nikdy nebudu zlobit a nikdy nebudu na nikoho zlá.“

„Terezko… Já musím pracovat, prosím tě…“

„A vidíš tamtu paní? Má na provázku pejska. To je krásný pejsek! A jak je veliký!
Myslíš si, maminko, že je ten pejsánek větší než já? Můžu jít ven a pohladit si ho a podívat se na něj? Prosím!“

„Dohodni se s tátou.“

„Táta je pryč. Tak já tam tedy nepůjdu.
Půjdeš si se mnou hrát s panenkami, maminko?“

„Ne… anebo, dobrá tedy, půjdu.“

---