Před výbuchem

Strýček si na sebe navlékl modrou upnutou kombinézu se staniolovýma hvězdama a pak si nasadil starou koženou kuklu, ještě po Němcích, kterou vyhandloval jeho otec s jedním, co když utíkali, přespal u nich na seně a dal mu tu helmu a řekl fílendank a potom na otce přišli partyzáni a řekli mu ty svině fašistická a dva ho drželi a třetí řezal až krev crčela a vpíjela se do hrubé dřevěné podlahy a vytloukli mu jedno oko, zapíchli kozu a nasrali do studně.

Na tu kuklu  potom našila teta strejdovi husí brka, které strejda k té kukle přidrátoval, ty dráty byly staré dráty z nějaké trafostanice, které si odtud vzal jeden jeho známý na památku, protože se jich jednou dotknul, když tu trafostanici opravoval a ony byly pod proudem a rozpustilo mu to v puse tři plomby a on jak ty plomby plival kolem sebe propálil mistrovi, který ho přišel s dřevěnou tyčí od toho trafa odstrčit zánovní plášť a sklíčko od hodinek značky Prim. Ten chlap tvrdil, že ty dráty si nějak pamatují, jak skrz ně běhala ta elektrika a že občas samy tak nějak probijou a že to je světový fenomén a přírodní úkaz a že mu za ty dráty už lidi nabízeli hory, doly, ale on by je neprodal za nic na světě. Akorát na něj přišel vrchní, že má u něj sekeru už přes měsíc, a ten chlap neměl peníze, protože z té fabriky ho propustili a ještě musel zaplatit plášť i hodinky, i když ty hodinky pořád tikaly, akorát místo jedničky byl takový malý amalgamový škraloup. A tak ty dráty doputovaly k vrchnímu a on je nabízel všem kapacitám k prodeji, když je to ten světový fenomén, ale všichni se mu vysmáli a on ty dráty zahodil do koše, ale když ho vynášel, ty dráty probily, až si z toho do půlky nakousl jazyk, a museli mu ho sešít dvanácti stehy a on od té doby šišlá a tvrdí, že všechno sladké mu teď chutná po kopřivách. Ale on byl stejně víc na rum a  toho právě využil strejda, který ty dráty od něj koupil za dva půlčany rumu, protože byly kvalitní a taky proto, že jak říká, jako eskamotér je zvyklý žít na ostří nože a že ten jeho trik je takhle ještě mnohem nebezpečnější, protože nikdy nevi, kdy ty dráty spustí a lidi že mají tohleto rádi, to nebezpečí.

Začal pak soukat to svoje ohromné tělo do laufu kanónu, nejdřív mizí nohy v těžkých vojenských botách, které tetin otec vlastnoručně vyzul jednomu Němci, kterého našel zmrzlého a zavátého nahoře v horách šest let po válce a vypadal, jako by jen na chvíli odpočíval, seděl hlavu opřenou o kmen stromu, jen byl celý od jinovatky a ty boty při doteku zvonily a musel toho Němce stáhnout kus dolů, kde rozmrzl a našlo se,  že má  u sebe sedm říšských marek a pohlednici s nápisem Gruss aus Karlsbad. A ty boty byly úplně v pořádku, jen když je zul, vytřepal z nich  tetin otec dalších dvacet marek a zkroucený černý malíček.

Po botách přijde na řadu břicho, které se pořád s věkem zvětšuje a před třemi lety si musel nechat odlít nový lauf a ten starý věnoval jednomu sběrateli a odborníkovi na Josefa II., který tvrdí, že to dělo je přesnou replikou jakéhosi typu laufu z 18.století, i  když ho strejdovi ulil jeden jeho známý z deklů od kanálů a starého železného zahradního plotu, který předtím vyvrátila bouřka a přišlo se na to, že bez něj je na zahradě vlastně líp.  Ale ten odborník si to dělo nenechá vymluvit, má ho na zahradě a při výročích z něj pálí salvy a sousedi mu kvůli tomu otrávili kocoura.