soustružení honěníčka

honěníčko stálo na hromadě mrtvol a kolem něj kulminovala realita. atomové hřiby tryskaly jak po dešti, z oranžových mraků padala mastná těžká voda a z odvrácené strany země bylo slyšet bzukot tornád xxl. o stehno se honěníčku třela svým atrofovaným pohlavím populární guma-modelka. říkali jí dvouprdelní tracy. byla trpaslice a trochu švidrala. fakticky – když jste si ji otočili čelem na sever, jedním okem hleděla do drážďan a druhým do kyjeva. jednu prdel měla vzadu, jako všichni lidé, druhou vepředu jako málokterá. v latexových klubech bývala žádaná a sbírka vycpaných šulinů ve stříbrných pouzdrech svědčila o tom, že její otroci jí byli oddáni opravdu radikálně.

honěníčko drze zazpívalo hymnu sssr jako čaču. ukončilo ji velkolepým sedmiminutovým sólem na špricle své odvážně propadlé hrudi a zachřestilo vyzývavě kyčlemi. dvouprdelní tracy pochopila a uchopila ho za jezdce kalhotového zdrhovadla. trhla. z honěníčka se vyklopil kostěný píchací orgán. kožovité píchací vaky se naopak zatáhly dovnitř, až nebyly skoro vidět. dvouprdelní tracy se zachvěla neskrývaným vzrušením, což se poznalo podle toho, že slina jí visela až k pasu. rychle uchopila svého jezdce, jediným trhnutím rozepla svoji přiléhavou latexovou uniformu a hned bylo vidět, že všechno byla jen přetvářka a úskok. honěníčko stanulo tváří v tvář dříve dokonale maskovanému a nyní téměř v negližé rudovi. dali si smrtku. ale to neznáte rudu!

---

ruda stál na hromadě honěníček. jedním okem sledoval měsíc a druhým sledoval druhý měsíc. každý z nich mu připomínal šišatou prdel a každý jinak. nevěděl, kde se na marsu vzal a kde asi mohl do teleportu vlézt. psala se druhá polovina budoucnosti a po pás se mu válely mraky hustého toxického plynu. zřejmě na něj reagovaly nanoroboty, které nevědomky pronášel v pubickém ochlupení. s tichým bzukotem začaly systematicky spásat rudovy latexové jaegry. bzukot v termogatích rudu znervóznil, a tak se rozběhl vší hlavou proti nejbližší zdi. nebylo to právě blízko, cestou se docela vyčerpal a v cílové rovince už neměl sílu rozesrat si mozek na květáček. rezignoval a vrátil se na svou hromadu honěníček, vybral si jedno krásně tlusté a chladivé a strčil si ho do kalhot. 

zatímco si zapaloval smrtku, zazpívalo honěníčko nanorobotům hymnu sssr v překladu do hekálštiny. tak se jim to zalíbilo, že se rozhodli zůstat s honěníčkem rudovi v tříslech, která hned začali strategicky navrtávat. ale to neznáte smrtku!

---

smrtka si sedla na lavičku a chvíli se nechávala jen tak prohřívat sluncem. to zrovna solilo tak, že míň odolným slezly vlasy z lebky na hruď a záda, aby nebyly slunci tak na očích. bylo to totiž to zlé slunce. samozřejmě ale nemělo nic proti honěníčku, chtělo spíš tak nějak vyhubit lidstvo. smrtka si chytila nějaké děti, sebrala jim drobné, heroin a žvejkačky. z krabice heroinu jim odsypala do hrstí, aby zvládly cestu domů. zlé slunce si troufalo čím dál níž a jeho posádka se už už chystala házet háky. smrtka si sundavala podprsenku, aby se opálila i nahoře a posádka zlého slunce si honila šuliny nahrnutá k jednomu boku tak, že už několik mužů vypadlo. s tichým cvrkotem dopadali na trávník i na cestičku a jejich hlavy pukaly jak paty. smrtka se konečně začala cítit jak doma na zahradě, sundala i spodní díl plavek a natáhla se. někdo přidržel oheň. na tři velké šluky se vykouřila.

pokud ji ovšem nevykouřila příšera, která běhá po táboře se svým velmi roztahovacím analizátorem. to ale neznáte analizátor!

---

to přijde. a fialové slunce vyjde a zora růžovoprstá a život nadále bude. krásný.