Od slunce do nikam

Světlo, řekl ON,

až svrbí za ušima.

Je zvláštní dnes

Zakato Hirošima.

Sliny do úst tečou,

ruce vzpíná,

snad ke slunci,

či většímu cosi.

Ví vše o minulosti,

došel až k řece

žlutý, jak slunce samé,

našel mušle slané,

pak přičichl odevzdaně

a zvrací.

Jsou ptáci

co nechodí

po drátech

elektrického vedení,

smíření

s řekou Odrou.

A znovu na něj napadám,

na levé rameno řeky Oudrey  Hepburn…