Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSedmilhář
02. 09. 2007
5
8
2163
Autor
Beezer
Slova jsou prázdných lahví zátky
Tak budem tiše ruku v ruce
Divocí psi se řítí zpátky
Krvavá bude revoluce
A z nitra slyším tisíc moří
Ať konečně ta děvka pyká
Ať ve své vlastní pýše shoří
Ta hloupá duše eklektika
V mém zrcadle je tisíc tváří
Tak přesně jsou poskládané
Jak umí to jen sedmilháři
Jak umí to jen řeči plané
Vždyť je to jenom půlkou tónu
Když akord moll se změní v dur
Jak uhrane nás píseň zvonů
Jsme stavitelé kvadratur
8 názorů
Jsem nadšená. Hned první verš je originální metafora, která ve zkratce uvádí (a obsahuje) hlavní myšlenku celé básně. Spolu s druhým veršem navozuje napětí, jakési ticho před bouří - a skutečně, "divocí psi se řítí zpátky..." Hněv se zvedá proti duši, která žije plytce z klišé, spokojuje se s ozvěnou již vyřčeného, produkuje leda plagiáty a kompiláty. Je za tím tušit ještě hlubší význam - asi nepoctivost v hledání vlastního, originálního vyjádření. Poslední sloka mi připadá obzvláště úžasná, ale mohu ji chápat poplatně svému zaměření a povaze. Vidím v ní východisko: stačí půl tónu = stačí posunout úhel pohledu, zaměřit se na něco povznášejícího, (zřejmě duchovního, neboť píseň zvonů takto vnímám) a eklektická duše bude schopna tvořit krásu. Ovšem, pokud se kvadratury chápou ve smyslu architektonickém, nikoliv matematickém nebo dokonce astronomickém.
Ale ať jsi to ty myslel jakkoliv, mne ta báseň oslovila po svém.
Nesmím ještě zapomenout pochválit i formu, vázané verše mám ráda a tobě krásně zní a rým je také zdařilý.
T*****************************************