Písmák Psát si v noci do deníku
I.
trochu únavy
a trochu vína
dřív než vyprchá
Ty pláčeš, já dýchám... nebo možná naopak
I.
dýchám
snažím se o to
ráno v kocovině
Už není kam jít
pomilovat se
s bolestí druhých
a tiše vzpomínat
na tu svou
Jsme si zase o trochu blíž, ale ne dost
zlomená mezi smrtí a životem
a realita ulpívá
jen na hořících cigaretách
chycená mezi těmi
Kolikrát...
déšť padá na rákosívidíš ty kruhy na vodě. a co ptákychoulící se pod listím. na co asi myslí/na co asi myslíš/říkámnikdy nepochytáš všechny kapkya ty mi nevěříšříkášjsi tak hrozně moc krásnáa já ti už nevěřím
kolikrát člověk odcházela vracel se zpětkolikrát člověk milovala neměl pročlidi v tramvajích vonípo cigaretácha burskejch oříšcíchtak neříkejže nemáš se proč vracetproč vracet sedo říše snů…
pomalý vydechovánído vodys otevřenejma očimaabych viděla ty velký bublinyřasy a kameny a ryby a svoje nohy a škebleabych viděla tichokterý konečně nekřičípomalý nadechování
Jeseň a kaštany
protínají se větve topolů
přichází podzim
a všechny listy padají společně
mohli bychom se držet za ruce
Broskve a víno
pšeničné klasy
mají vtom světle zapadajícího slunce
zvláštní barvu
jako by je někdo namočil do červeného vína
Uhasínající
léto
ve zkřehlých šatech zkrystalů dechu
našlapuje večerem
zlaté vlasy času
Sedmkrát z okraje papírů
O dívání
těžko se dívat do slunce
když člověk leží obličejem v hlíně
těžko se dívat do země
Krabička cigaret
první cigareta
za propálený prostěradla
vnaší posteli
bez nebes
Noční přelomení dne
bylo mi trochu smutno
když můra přestala narážet do okenního skla
zůstala sedět na oprýskanym dřevě
a trochu se komíhala
Přestávám přemýšlet
přestávám přemýšlet o věcech
co zdají se mi důležitý
přestávám přemýšlet
o náhodách a osudu
Místnosti, co nejsou jako Murakamiho knihovna
típla jsem desátý cígo
a nemohla se na tebe podívat
já hrdá
sebevědomá
A tráva v noci vypadá jako vodní hladina
nebylo toho tolik
aby nevešlo se to do jedné dlaně
(té mojí
ta je menší)
Unavená
jsem unavená
zlidí se sklopenejma hlavama
ze slepejch žebráků
sedících vdešti na chodníku
Pomodli se
pomodli se za lásku
za upřímnost
a víru vněco víc
než jen hloupé tlachání a studování a známky
Sedmnáctého května dva tisíce osm
čas
zpomalený plameňák
růžový plameňák
kráčející po hladině kaštanové vody
Kostkovej cukr
čtyři tenký
podlitiny vdlaních
a slzy zabitý
na půli cesty
Kominíci a letadla a pampelišky
když jsem byla malá
stávala jsem u otevřenýho okna
na špičkách
mávala rukama
Až se jednou
pod hladinou tanganiky
vznáší se zbytky našich cév
co roztrhly se, když srdce
začalo tlouct příliš rychle
Pro ticho tohohle pokoje
kolíbám se
jako vmateřském lůně
nebo vjejím náručí
slzy zas pro jednou
Ne na všechno existují odpovědi
Dva měsíce a pár dní
života vdrogový bublině
zfetovaná láskou
přikurtovaná ke stěně
Podvečerní probuzení
nechtěla jsem nikdy zapomenout
a jediné co vrací se mi
je záblesk úsměvu
vté kavárně tam na nábřeží
Klec
starý šrámy se otvíraj
a útěky do nikam
skončily
protože žádný nikam
V Praze při inverzi
pára ještě stoupá nad lesy
mlha jak vPraze
při inverzi
dusot prvňáčků
Mám trochu strach
nechala sem školy a začala pracovat jako pradlena
chtěla sem se naučit smývat stopy
špinavý fleky
který si zanechal na mym srdci
Malá holčička
malá holčička
vtrávě schovaná
a kolem ní žiletky
krev a spousta cigaret
Kdy se svět obarvil na fialovo?
no to bylo tehdy
když…
poslední šupina
spadla zmotýlích křídel
Někdy mám chuť
někdy mám chuť
psát krví po bílý zdi
aby každej viděl
jak moc to pořád bolí
Bůh cvaknul vypínačem
Bůh cvaknul vypínačem
hvězdy zhasly
roztekla se po stole
bílý ubrus sáknul krví