Horor

Je krásná hvězdná noc,blomcám si pomalu po place s baterkou v ruce. Chce se mi hrozně spát. Tak jo, na chvilku si sednu. Pohled na hodinky mi prozradil, že mi hlídka za chvilku končí a já se budu moct v klidu zahrabat do spacáku. Pořád se mi zdá, že za mnou někdo chodí. To mám asi z toho hororu, co nám vyprávěl Matěj. Byl o klukovi, který na táboře všechny zabil a nakonec i sebe a teď straší po nocích. Už si nikdy nenechám vyprávět horor před hlídkou, nebo se z toho zblázním. Ještě půl hodiny a mám to za sebou. Teď za mnou ale fakt někdo jde, otočím se a nic. Ráno jsem všechny svoje pocity vyprávěla Lence a ta se mi akorát vysmála, že jsem byla celá hotová z toho hororu a jsem srab. Ať si myslí co chce, já vím své. Jako na potvoru ji do večera sklátila chřipka a já hlídala za ni. Blomcám si zase po place a srdce mi buší tak, že ho v tom tichu slyším. Při cestě přes lávku jsem se nemohla zbavit pocitu, že za mnou někdo jde a koukla jsem se do vody. V odrazu jsem nebyla sama, za mnou stál kluk se svíčkou a prázdným pohledem. Vyděsilo mě to tak, že jsem do vody málem spadla. Teď se bojím a nechci nikoho vzbudit, aby si o mě nemysleli, že jsem srab. Ještě, že mi hlídka právě skončila. Vzbudila jsem dalšího hlídače a se strašnou úlevou si zalezla do spacáku, ale do rána už jsem neusnula. Při snídani mi padala hlava do talíře. Takhle to dál nejde, určitě se mi to na tý hlídce jenom zdálo. Byl to odraz stromu a já z toho do rána nespím. Pomalu začínám pochybovat o tom, jestli jsem normální. Kdyby tu něco strašilo, tak bych to přece neviděla jenom já. Můj realistický pohled na svět se mi hroutí jak domeček z karet. Holka seber se, kam se poděla ta drsňačka, která zvládla všechny noční hry levou zadní? Musím se sebrat, protože za dva dny mě čeká 48 hodin samoty kdesi v lesích daleko od tábora. Tuhle zkoušku už mají skoro všichni a teď je řada na mě. Už za 48 hodin mě někdo z vedoucích zaveze kamsi do lesa, nechá mě tam a já se bojím i na hlídce. Ach jo.

Asi hledat majitele, aby ho pořádně zprudil. Ale já vím, že ho nenajde. Co se to tu sakra děje? Dělají si ze mě všichni srandu? Jo, určitě mi chtěj nahnat strach před tou zkouškou. Na hlídce mě určitě strašil Matěj a teď chce přikrmit můj strach nálezem svíčky. No počkej, já ti na to neskočím. Jak tak o tom přemýšlím, tak to byl určitě on. A já blbec si myslím, že jsem se zbláznila. No, to určitě. Dva dny utekly jak voda já se dala do kupy. Už jsem si stoprocentně jistá, že si ze mě Matěj vystřelil.

“Tak jedem!”zařvala Lucka.

A už je to tady. Před chvílí mě vyhodila z auta a já si hledám místo na přenocování, protože se začíná stmívat. Už mám zase pocit jako by za mnou někdo šel . les kolem je nějak podivnej, takovej strašidelnej. Sakra seber se! Mám v nohách už dobrých deset kilometrů, kolem mě už je úplná tma. A hele, světýlko. Co to tu dělá? To snad ne! To je ta svíčka.

“Matěji, Matěji, vylez. Tohle ti jen tak neprojde.”

Najednou se z křoví vyřítil ten kluk z odrazu, vzal svíčku a rozběhl se. Dělej, běž holka, tohle už asi opravdu není legrace. Bože on má v ruce nůž. Au, zakopla jsem o nějakej kmen a teď padám na zem. Batoh jsem už dávno odhodila, a tak to nebylo tak tvrdý přistání. A sakra, to není kmen, ale Matěj! Teda spíš to, co z něj zbylo. Zdrhej, dělej! Ale už je pozdě. Stín mě dohonil. Mám strašnej strach, pomoc! A teď, au, i kudlu v zádech. Krev ze mě crčí proudem a on nade mnou stojí a ještě se mi směje.

Najednou se mnou kdosi třese.

“Hej vzbuď se, co tu ječíš jak pominutá? Už si mě měla dávno vzbudit.”

Otevřu oči a s úlevou zjišťuji, že se mi to jen zdálo. Nade mnou stojí Matěj a kouká na mě jak na zjevení. Uf sen, byl to jen hloupej sen. Smotalo se mi v něm všecko do hromady. Zítra fakt vyrážím na tu zkoušku a trochu se bojím. Proto se mi to zdálo. Tak jo, dík za probuzení, já jdu pokračovat do spacáku. Ale proč se u nás ve stanu svítí. Ta Lenka je blázen, že ještě nespí. Když jsem tam přišla, po zádech mi přejel mráz. Na poličce stála zapálená tlustá dlouhá svíčka z mého snu.