Středa - tančil jsem na plese s řeckořímskými bohy

Co jen mi o sobě navyprávěla, ta banda potulných kejklířů,
co oblékla se do dlouhých tunik,
do rukou číše vína a masem obalené zvířecí kosti,
a já se smál, až se za břicho popadal
a hlavou o stůl udeřil - bum
a zlomil si nos - a stolu desku,
- jídla bylo tedy dosti.

Ale abych nepředbíhal -
oni předem z jižních krajů poslali
po poslovi zprávu,
jenž  na oslovi jel - co - no považte,
500.000 hřiven zlatých stál,
vždyť to je jmění, které by za tupé zvíře
ani sám pan král dnes nevydal
(a ani se raději neptám, co stálo najmutí toho posla).

Ovoce, víno, listy vavřínové,
přivezli - dary, prý z jižních krajů,
stejně je však dosud podezřívám, že je nabrali
v obchodě vedle - však víte - u Toufarů,
a prohlásili se za dnešního dne pány
a prý - přece nebudeme píti sami.
Nu což, já nejsem ostýchavý - jsou-li hosti
uchopil jsem číši a pár kostí -
- škoda - už byly ohlodaný
a nechal se bavit tou potulnou bandou kejklířů.

Přišla noc - zažhnuly kdesi svíce,
strach - sesedli jsme se blíže u lavice,
v tom hudba začala zdáli tiše hrát
a já měl chuť jít s nimi tancovat.

Prý - Persefona, tě provede olympským rájem,
já měl co dělat,
abych po tom víně a v rychlosti kola
neupadl na zem,
ale pamatuju se, že voněla přenádherně
a byla krásná jako z jižních zemí,
kde zvláštní krásou jsou ženy obdařeny.

Až ráno, kolem šesté, šlo se spát,
a v devět zazvonil pan sádrokartonář,
s nímž SDK desky jsem musel
do podkroví dát.

---