Výlet do Brna

Možná jsem blázen

Možná jen chiméra v mé duši

Či strach z poznání

Hnal mě vlakem vpřed

Vlak se pohupoval

Jak milenci při aktu

A vrhal se sebevražedně kupředu

Krajinou tak plochou a zbytečnou

Strach mi svíral hrdlo

Jak TO v kanálech Derry

Cuklo to jak vlak zastavil

A srdce mi poskočilo

A setřáslo ze sebe svůj strach

Chvíli jsem jen tak čekal na peróně

A pak jsem vplul do masy bezejmených lidí

Jak lovec prodírající se džunglí

Za nebezpečnou kořistí

II

A pak jsme šli

Městem živých duchů

Šla pomoct pár lidem

Potopenejch tímhetím zasraným světem

A to dobro v ní mě hřálo

Šli jsme dál

Městem plným semaforů

A hnusnejch čtyřkolejch démonů

Bez kterejch se většina lidí už neobejde

Většinou mluvila ona

A já s chutí chorobnýho jedlíka

Hltal její slova

Zašli jsme posedět

A bavili se o chlastu kultuře žirafách a tak

Byla jak nějaká pravoslavná ikona

Nějakýho bezejmenýho světce

Jak tam seděla a něžně upíjela pivo

III

O pár hodin později

Už jsme byli jinde

A já začínal být opilý její krásou

Civěli sme na sebe jak blázni

A smáli se hloupě a bezelstně jak děti

Co si tajně hrají na doktory

A já se začal chvět zimou

Jak byla najednou moje duše obnažena

To ona

Oči jak Medůza

Tak divoce nádherný

A hluboký jak sargasový moře

A když začala zpívat

(nějak mi připomínala Sinead O'Connor)

Ó bože zpívala jak anděl

Ze rtů jako by jí padaly okvětní lístky růží

A trn byl zapíchnut hluboko

A bylo mi tak nádherně

A bylo mi nějak hloupě

Do breku

Pak sme se letmo dotkli

A srdce se mi zastavilo

jak po zásahu blesku

Cítil sem jak mi doutná

Odešli jsme tiše do noci

A první tramvají pryč

Jak rád ybch byl její opilý koráb

A ne jen bludný holanďan

Ztracený v citech a pocitech

Když jsem se loučili

Přišly polibky tak něžný a divoký

Jak smečka vlků štvoucí laň

Najednou mi bylo všechno jasný

Celaj vesmír se točil uvnitř mojí hlavy

A já začal plát prudce

Jako pitoreskní mučedník na hranici

IV

Odcházel jsem nočním Brnem

A plál jsem rudě

Jak žár ve spalovně mrtvol

Podzimní vítr mě unášel

Jak padající listí ulicí

Směrem k hlavnímu nádraží

A v patách jsem měl chichotajícího se Amora

Toho bastarda s tím jeho lukem

Došel jsem na nádraží

A čekal sem až se půlnoc překulí

S pocitem že mi zase rostou křidla

Akorát blbej sekuriťák rušil svátost noci

Důležitě rušil lidi ze spánku

Jak sup do mršin do nich kloval svým obuškem

Jen jestli mají lístek

V

Odjížděl jsem

A koleje zpívaly blues

O krásách noci

A já zíral oknem do černého sametu

A viděl její tvář

Cestou noc stárla

Ale já se zas po letech

Cítil tak silný a mladý

Mdlé světlo ohlašovalo

Slunce skryté někde za obzorem

Skryté snad ze starchu že zabije noc

(aspoň pro jednoho blázna)

Přesycenou nadějí

Svítalo

A já nemohl spát

Bál jsem se probuzení

A zjištění že to byl jenom sen