Zastávka v Brně

Jsou místa do nichž mysl kreslí své zraku skryté obrazy co jsme je vnesli do prostoru - pár let už tomu - v čase vzdoru teď pokaždé mě zamrazí když znova kráčím po chodníku kde spolu (proč ne za ruku?) jsme ploužili se po úniku a neuměli záruku si dát že zase za pár neděl na stejném místě v stejný čas … já věděla své tys to věděl dnes neptej se: Proč mlčela´s?! Už tenkrát bylo všechno marné i přes to srdce z perníku (snědeno – k dnešku nezestárne jak já!) čas sáhnul na kliku dveří za nimiž zataženy zůstaly nejen závěsy od naší noci už tam není ani ta postel s nebesy (bylo to v zimě kolem ležel sníh z hospůdky nocí křupal pod nohama už je to dávno někde v oblacích sněhová vločka poletuje sama co sedla si mi tenkrát na rameno dodnes ji cítím měla jeho jméno)

---