a co když...

děkuji... že ses zastavila ( sedm dlouhých let.... spíše je to let až moc rychlý.....)

*

díky.... žlutá a oranžová.... to je pocit tepla...

...slunečnice za oknem...a žluté květy sýkorek...co teplem pohladí...znavené oči...

co to je za trend porad s tema rybama hnusnyma:ú

nevím,zda by mi to stačilo,tenhle způsob komunikace zdá se mi být prozatím naplńujícím...eště to má 1 los problémos...musim chodit do práce a stráááášně mi to nejde,a to ne ,že bych bula líná...

psát jenom pro sebe je těžké, nejtěžší

...zeptám se ho,ostatně ho někdo vydal,tak si protiřečí...často se zamýšlím,proč vlastně píšu...není v tom jen to MUSÍ to ven,či BAVÍ MĚ TO.Vznosně řečeno,píšu,tedy jsem - a to myslim doo,často mam pocity,že nejsem..ale to sem nepatří,nepatřičné,sebestředné...

anebo DERO : spešl pro TEBE : myšlenky bez návratů a prolínání tříští se o samotu....= pocit, jak by bylo krásné, kdyby se ty myšlenky prolínaly s myšlenkami jiného/jiných, vracely se odrazem v trochu jiné podobě a dávaly tím samy sobě jiný smysl, než jen to, co se člověku motá v hlavě, když je právě totálně sám.... Stačí ?

Dero, souhlasím, "vyšší cíle" si nekladu, nechci být ani dobrá v hodnocení jiných... je lepší se řídit srdcem a pocity, než pravidly... která někdy ani nechci respektovat, poněvadž mě neosloví.... Fakt jsem ráda, že mi to vše říkáš... ostatní spíš osobně... /do zpráv případně/

a bavilo ho to ?

je to furt o tom magickém PŔESAHU ...co je jet´ště subjektivní počin a co už literatura?dlouze jsem o tom bádala. ale odpovědí je asi ta zpětná vazba...třebas SINUHET dokázal psát sám pro sebe...

jsem zase rybičkou v akváriu která kouká na krmení tohle by mi úplně stačilo, ta ostatní slova jsou... jenom slova... :-)

Štírko, v pořádku. Já to napsal z pohledu nezaujatého čtenáře, který tě jako člověka nezná ani dost málo. Pokud neaspiruješ na něco, čemu se vágně říká objektivní literární kvalita, tj. píšeš pro sebe a lidi, kteří se chtějí těmi verši prodírat k tobě, pak nic nenamítám s přeju si, aby tě tvorba i nadále bavila.

... teď jsem dočetla, a díky moc za to, cos napsal, protože jsi to napsal tak, jak to cítíš.... a toho si vážím

Dero, pokud dovolíš, pro mě to vůbec nejsou abstrakta... je to více skutečné, než představa akvária.... Ale nevím, jestli to chci sem vypisovat.... Nechci totiž "vykládat" verše, dát jim punc jasnosti jednou a provždy definované.... Prostě to uzavřu pro sebe tím, že tebe "tohle" zcela minulo a nic ti neřeklo... jenže pro mě to má obsah zcela konkrétní. Nejde o hru s výrazivem a snahu působit... ani náhodou :-)... promiň, nedočetla jsem Tvůj obsáhlý článeček do konce... To udělám až teď...

je mi dobdže mezi vámi ryběnkami,sakra i toho žraloka snesu,protože je vů...vůbec v menšině!!!!!! vnímání vnímání ku aktu nás pohání

Já jedné věci nerozumím, ale než se zeptám, tak to tady vypíšu. tiše si chumelí bez hlesu míjí čas spolu s myšlenky jako vlny bez návratů a prolínání tříští se o samotu versus jsem zase rybičkou v akváriu která kouká na krmení Nerozumím tomu, jak můžeš postavit ty první dva citované úseky vedle toho třetího. Ty první dva jsou tak zoufale abstraktně bezobsažné, až to pěkné není. Člověk se musí hodně zamyslet, aby na něj ta slova jakkoliv působila. Kdo kdy viděl myšlenky bez návratů a prolínání tříštěné o samotu? To jsou čtyři abstrakta, která někomu mohou přijít zajímavá jen tím, jak neobvykle jsou ta slova vedle sebe posazená, případně tím, že po zamyšlení dávají jakýs takýs smysl. Ale požitek z básně nemá stát na co nejpodivnějším mixu pojmů, nemá stát na pocitu, že autor je jistě hluboká duše, když si tohle uvědomuje a dokáže vyjádřit. Požitek z básně má stát na tom, že autor před čtenářem otevře to, co mu chce sdělit - chytí ho do svých osidel, aktivně! A tady se dostávám k tvému rybičkovskému obrazu, který je výborný. Ta scéna je skvělá, ty pocity vyjádřené přesně. Představivost mi vykouzlí takovou tu oranžovou potvoru (karas zlatý mu říkají akvaristé), jak si plove na místě v akváriu a kouká na hladinu, ze které se snášejí drůbky krmení. Nerozhodný, zkoumající, přemýšlivý a zároveň nedomýšlivý, čekající. Za akvárko veliká pochvala, držím palce do další tvorby. Ta abstrakta se pokus nějak vybrousit, pokud nechceš, aby se lidé tvými texty prolamovali nebo netečně proplouvali. Rád jsem četl, děkuji.

Ok... bude to fajn :-)

jen co se oteplí - na dnešek nasněžilo

J: pokud stačí jednou... tak budu jen ráda...:-)

N: nedej se odradit - póza pro lidi :))) I: neříkej dvakrát!!!!! :))))

Jarmi,... tak se příležitostně zastav... a uvidíš... /já když jsem v Praze, tak je většinou času nedostatek, tady ho mám někdy víc, než potřebuji... Je to jiná končina, děje se tu toho málo .../

věděl jsem, že to tak dopadne

N: odstup, satane!!! :)))) I: ano, doufám, že už to bude brzy!!!! a nevzbuzuj závist, kamarádko :))))

... Jarmi, tak si o ní pak popovídáme...:-)... /jinak jsem včera byla na "moravské Sibiři"..../Praděd/ a byl to kouzelný den jako uprostřed pravé zimy..../

už je blízko

uáááááá!!! bojím!!!!! knihu seženu a přečtu

nestraš, to je určitě delfín....tady žraloci snad nejsou :-)

pupin.... ve vnímání jsme na tom podobně... a knížka mě začala zajímat... příležitostně se na ni podívám....

koukni, žralok

družíme se :)))

... a já zase nic nenabídla...

jo ...

jé, tady je rybiček

kniha být smutná,ani nečti....stále nemohu pochápat to promítání "objektivního" do subjektivního košíčku v nás..je to tak jiné,někdy blízko,někdy daleko,tatáž věc na nás v různých souvislostech působí rozličně...ach jo..někdy je člověk jako pod skleněným zvonem...někdy rybičkou,jo

ale já nemám čas

... no dobře... :-)

četl jsem : Víc dneska k mání jsem (fakt) *

...knihu neznám... já teď číst moc nestíhám... je to má škoda.... Máš pravdu... asi cítí jako my .../třeba duši dne/...

líbí moc atmosféra,u nás taky tak - všimla sis,že štěkot psů je jiný v každém ročním období?Já někdy být veselou ryběnkou v akváriu...znáš knihu Pod skleněným zvonem?

Praha zdraví Moravu!!!

díky a zdravím do Prahy :-)

***